Lubomír Malíšek

„Pamatuji si, že když jsem ještě jezdil na kole na začátku pedagogické školy do Hejčína, že tam byla ta škola v části kláštera, pak z toho byla, myslím, nemocnice, a že tam tehdy odváželi řádové sestry a my jsme je viděli z chodby, jak šly a zpívaly nějakou náboženskou píseň – jakou, to nevím. Určitou dobu, kdy jsme tam chodili, tam byl klášter dohromady s pedagogickou školou. Když je pak odvezli a když odvezli i bohoslovce z Žerotínova náměstí, pak jsme tu školu – kabinety a všechno – stěhovali na to Žerotínovo náměstí do Olomouce a škola pak byla vedle Michalského kostela.“

„Za války, když se pravidelně opakovalo bombardování a zněla siréna, tak se chodilo do krytu. Všude na krytu byl nápis LSR, luftschutzraum, hanlivě tomu Češi říkali: 'lezou sem Rusi', tak s sebou se měla vzít nádoba s vodou a sáček z nějaké látky, ve kterém byl už tehdy dost nedostupný pořádný chléb nakrájený na drobné čtverečky, usušený. V případě zavalení nebo toho, že se nemohlo z krytu odejít, měl snad pomoct člověka zachránit. Čili namočil by drobné krychličky tvrdého chleba do vody, kterou měl mít s sebou, a to by mu možná pomohlo při nějakém menším zavalení. Samozřejmě kdyby to byl nálet s velkou škodou, tak by to asi nepomohlo.“