Remigius Machura

* 1960

  • „Dodnes si pamatuji, jak jsem šel za školu závodit, hodil jsem 10,04 metru, vyhrál jsem, domů jsem přijel nadšený a myslel jsem si, jakou udělám tátovi radost. Jenže táta mě zpražil: ‚První místo dobrý, ale výkon ostuda rodiny.‘ Pak mi řekl: ‚Jestli bys chtěl začít házet, nejdřív si o tom musíš něco nastudovat.‘ A dal mi pár svých knih. V nich jsem se dočetl o slavných sportovcích, jejich výkonech, názorech tehdejších odborníků na vrh koulí… Začal jsem poctivě trénovat a sezonu jsem zakončil výkonem 15,90 metru.“

  • „Když jsem poprvé hodil 19 metrů, povídali mi, že mám před sebou ještě hodně práce, a vůbec vedli podobné ‚chytré‘ řeči, které nesnáším dodnes. Tak jsem rekordmanovi panu Brabcovi odvětil, že to mám spočítané a za dva roky – tedy v roce 1982 – hodím 21 metrů, což byl tehdy jeho výkon. On moji odpověď psychicky neunesl, vsadil se se mnou o tři litry skotské… a prohrál.“

  • Tazatel: „Všude se píše, že jste měl v roce 1985 problém s dopingem. Mohl byste popsat, jak k tomu došlo?“ – „Strana a vláda se chovaly jako dobrý obchodník, chtěly, aby sportovci obsazovali nejvyšší příčky, a protože se zjistilo, že celý svět používá podpůrné prostředky, stejný trend se kolem roku 1978, 1979 prosadil i u nás. Sportovcům se nabízel doping a k němu jim byla zajištěna i lékařská péče – o dopingu rozhodoval lékař a fungoval ústav, který vybrané sportovce sledoval.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 03.05.2016

    (audio)
    duration: 01:44:27
    media recorded in project Sportovní Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Sportování má člověku přinášet radost

Remigius Machura (2016)
Remigius Machura (2016)
photo: Pamět národa - Archiv

Remigius Johannes Machura se narodil 3. července 1960 v Rychnově nad Kněžnou. Vrhu koulí se začal intenzivně věnovat až na konci základní školy, rychle se však vypracoval, na gymnáziu se stal vrcholovým sportovcem a od roku 1978 úspěšně reprezentoval ČSSR na mezinárodních soutěžích. V roce 1985 byl pozitivně testován na doping a následně dva roky nemohl závodit. Největší úspěch celé jeho sportovní kariéry přinesl rok 1988. Na sklonku 80. let začal vrcholový sport postupně opouštět, pracoval pak zároveň jako trenér i jako domovník a po nocích si přivydělával jako vyhazovač. Po návratu ze základní vojenské služby se zapsal na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, později přestoupil na Vyšší odbornou školu tělovýchovy a sportu Palestra, tuto školu také dokončil. Od roku 1997 je předsedou atletického oddílu a ve Spartě Praha dodnes trénuje mladé vrhače.