Žofie Machničová

„Co pro vás znamená půda?“ – „Že když mám půdu, mám bramboru. Čerstvou. Jakou si vsadím, takovou vykopu. Bez půdy nemůžete žít. Ona za vámi přijde sama. Ať zasadíte strom, stromek, nebo rybíz, ale všechno za vámi poleze. Držte se půdy. Přitom můžete mít jinou práci, ale když budete mít tohle jako druhé, spojíte to. Jste mladí, budete unavení, ale z toho je radost. Když budete mít zvířata, nadojíte a budete mít sýr, mléko, budete mít tvaroh, všechno. Proto se lidé s vesnicí nemůžou rozloučit, to poznáte časem.“

„Když manžel přijel do Čech, tak se poprvé oženil a měl s manželkou dvě děti. Jeho manželka byla z Terezína. Já jsem se za něj vdala podruhé a tak jsme žili.“ – „Říkala jste, že on byl také z Podkarpatské Rusi.“ – „Ano. Byl z Lutové, Ljuta. To je ve Vysokoberezňanském okrese. Tam už nevedou žádné cesty, tamtudy přecházeli do Ruska. Můj manžel byl důstojník, on sebral kluky, když bylo potřeba bránit Československo, tak sebral sedmadvacet kluků a šel do Ruska přes hory a lesy. Stalin je tam zavřel a hromada jich tam přišla o život. Když se potom vraceli, tak jich už polovička byla pryč.“