Andrej Lukáček

* 1938

  • „Oni mě stále sledovali. Já jsem si myslel, že jsem tam pánubohu za zády, že tam už na mě nikdo nevidí, že mě tam dali na poslední štaci. Ale poslední nebyla, potom mi vzali státní souhlas. Já jsem se chtěl nechat zaměstnat na hvězdárně v Hradci Králové. Řekli mi, že spadají pod KNV (Krajský národní výbor), že si hlídají kádrovou otázku a nemohou mě vzít. Když mě nevzali, jeden kolega známý mi zařídil práci na elektro-úseku při ČSD v Hradci Králové, při drahách. My jsme měli dílnu, převíjely se tam transformátory a elektromotory. Já jsem tam dělal v dílně a můj mistr byl jeden komunista, tenkrát tajemník MNV (Městský národní výbor), z Bohuslavic. Vzal si mě na paškál, aby mě mohl sledovat, a byl dobrý. Jednou mi tam jedna paní povídala: ,Pane Lukáček, vy jste byl tím knězem.' A on ji opravil: ,Paní Černá, on nebyl knězem, on je knězem stále, jen farářem už není.'“

  • „Poslouchal jsem Svobodnou Evropu a dozvěděl jsem se, že (Václav) Havel u nás sepsal Chartu. Když jsem ji slyšel, řekl jsem: ,Tohle bych podepsal!' Začal jsem se pídit, kdo by mi to mohl zprostředkovat, protože jsem Havla ani nikoho jiného neznal. Měl jsem jednoho evangelického faráře, byl to můj přítel, který mě předtím učil hebrejštinu. Chtěl jsem přes něho, tak jsem se vydal do Prahy. On se ale mezitím rozvedl, jeho paní byla taky farářka, byla na faře poblíž Prahy. Měli spolu jednu dceru a druhou si adoptovali. Přišel jsem k nim, protože jsem je znal z Heřmanova Městce, když tam poblíž působili. Šel jsem za ní a ona mi řekla, že s ním nemá kontakt, ale že dcera bude mít maturitní ples a on tam bude, že mu to řekne. Byl jsem rád, ona mi to zprostředkovala, napsala mi dopis. S ním se rád setkal a on mi řekl, že se mám obrátit na paní (Annu) Marvanovou, která byla novinářka, stará paní to byla. Její dcera (Hana) Marvanová je právnička a snad ještě dnes působí v parlamentu. Byl jsem u ní, přihlásil jsem se tam a ona mě vyzpovídala, co jsem zač. Ještě během ledna 1977 jsem podepsal, takže jsem byl mezi prvními. Ne v prvním dokumentu, ale ve druhém nebo třetím už jsem byl mezi signatáři Charty.“

  • „Byl to jeden a tentýž den, když přišli Soukupovi (undergroundový písničkář Karel „Charlie“ Soukup) a mě, policie. Jemu dělali domovní prohlídku a mě taky. Celkem vzato nic u mě nenašli, možná nějaký materiál, který jsem někde uveřejnil, já jsem toho moc nezveřejňoval, ale něco možná našli. Byl to jenom nátlak, nikdy mě nikdo nikde nebil, ale nátlak to byl. Nakonec to dopadlo tak, že to, co si ode mě vzali, mi nevrátili, já ani přesně nevím, co si všechno vzali. Nějaký seznam byl sepsaný. Já jsem ale zase byl na materiální věci trošku povrchní, na svět jsem přišel s nahým zadkem a s nahým zadkem půjdu ze světa. Všechno, co tady člověk má, buď mi to pomůže, nebo ublíží. Je ale pravda, že jsem se tenkrát nervově zhroutil. Byl jsem v Náchodě a tam mě to chytlo. Šel jsem za náčelníkem na nádraží a říkal jsem mu, že potřebuju zavolat sanitku, že jsem zkolaboval, že jsem měl domovní prohlídku.“

  • Full recordings
  • 1

    09.12.2011

    (audio)
    duration: 02:27:35
    media recorded in project Sbírka rozhovorů ÚSTR
Full recordings are available only for logged users.

Koupil si malý rozpadající se domek v Bohuslavicích nad Metují a podepsal Chartu 77

Andrej Lukáček 1984
Andrej Lukáček 1984
photo: ABS

Andrej Lukáček se narodil 31. srpna 1938 v Piešťanech na Slovensku. Dokončil měšťanku a poté vystudoval gymnázium. Krátce pracoval na národním výboru. Po vojně pracoval jako skladník a v roce 1960 se mu podařilo přihlásit se do Litoměřic do kněžského semináře. Po vystudování a vysvěcení na kněze byl v roce 1965 poslán na farnost do Polné, kde později spoluzaložil skautský oddíl. Dalším místem jeho působení na konci 60. let se stala vesnice Vápenný Podol u Chrudimi. Odtud byl přeložen do Orlických hor. Angažoval se v podzemní církvi, v jeho kostelích byli tajně svěceni kněží. Kvůli angažmá ve skautingu mu byl v roce 1974 odebrán státní souhlas. Tehdy sloužil na faře v Nebeské Rybné. Našel si nakrátko podnájem v Hradci Králové a pak si koupil malý rozpadající se domek v Bohuslavicích nad Metují. Chartu 77 podepsal v lednu roku 1977. V jeho sousedství bydlel další chartista Charlie Soukup, se kterým se seznámil při pobytu ve Františkových Lázních. Lukáček pracoval ve vodní elektrárně na údržbě turbíny a podomácku studoval. Byl vystaven neustálým domovním prohlídkám StB a výslechům. Fyzické týrání ale nezažil. Když byl propuštěn z elektrárny, snažil se najít si práci nočního hlídače. Nakrátko se uchytil v Dobrušce, ale estébáci už během měsíce donutili zaměstnavatele, aby Lukáčka propustil. Poté chtěl pracovat jako hlídač v papírnách, ale StB mu nástup rovněž znemožnila. Nakonec sehnal místo řezače papíru, což byla těžká fyzická práce. V papírnách vydržel až do roku 1989, ale těžkou prací si poškodil zdraví. V roce 1989 se vrátil jako kněz do pastorace. 19 let působil na faře Sedlec v Kutné Hoře. Poté odešel na odpočinek do Poděbrad.