Antonín Loucký

* 1926  †︎ 2009

  • „Tatínek byl sice agrárník, přesto k nám v průběhu roku často jezdíval doktor František Soukup, muž 28. října, právník, spolutvůrce první československé ústavy. Jeho jméno je citováno na prvním místě Deklarace o nezávislosti 28. října. (Soukup byl sociálním demokratem, pozn. ed.) Jezdíval k nám, byl výborný řečník a po obědě někdy mluvíval v hostinci U Čížků. V Jarpicích bylo tehdy několik hospod. V hostinci U Čížků byla sociálně demokratická hospoda, agrární byla U Dandů. Mezi návštěvníky byla rivalita, obdobně jako je tomu dneska, protože se hlásili k jednomu, nebo druhému proudu. Kromě toho měl tatínek několik spolužáků, kteří byli vysocí důstojníci. Jeden z nich byl velitelem Pražského hradu. Byl velkým oblíbencem prezidenta Beneše. Mimo to jsme byli spřáteleni s generálním ředitelem arcibiskupských statků. Během týdne, čtrnácti dnů se u nás objevoval někdo z jejich rodu. Rodinným přítelem byl i vychovatel roudnických Lobkowiczů. Rodinným lékařem, ne hlavním, ale vedlejším, byl doktor Antonín Vrabec, který byl rodinným lékařem hrabat Thunů na zámcích v Děčíně a Peruci. Byl současníkem Masaryka a znalcem politiky rakousko-uherské, protože čerpal znalosti z prostředí u hrabat Thunů. Protože se naše rodina stýkala s vychovatelem hrabat Lobkowiczů, nasál jsem do sebe záliby nejen pro historii, ale speciálně pro heraldiku a genealogii. Dodneška znám všechny rody, i královské rody a jejich historii. Jako další faktor, který napomáhal k vytvoření zájmu celé rodiny a příbuzenstva jak o historii, tak politiku jako moderní část historie vůbec, byla skutečnost, že maminčina sestra se provdala za synovce Vlastimila Kybala z Černochova, který byl s nimi sice většinou jen v písemném styku, protože republika potřebovala po válce diplomaty – historiky, na rozdíl od doby komunismu, kdy často na diplomatických místech seděli víceméně špioni, a dnes je to tak, že většina diplomatů jsou ekonomové nebo právníci.“

  • „Na státním statku v Řepích u Prahy, už za první republiky, snad do konce už za Rakouska, vězeňský státní statek. Věznice byla ve Stodůlkách nebo Řepích. Na vězeňský statek potřebovali lidi. Tak si šli pro vězně na Pankrác. Nechali je nastoupit, a protože sedláci a kněží byli většinou na samotkách, nechali je nastoupit a šéf statku si měl vybrat. Každý měl říct jméno, odkud pochází, on vybíral. Čistě náhodou, když řekl bratr ,z Jarpic‘ - on byl z Poštovic. I v Poštovicích nás všude znali, a on proto, třebaže bratr z nich byl nejubožejší, ukázal na něj a řekl: ,Toho si beru.‘ Tam mu potom v rámci svých možností umožnil, i když i sám byl také kontrolovaný, tak nějak přežít. Když v roce 1989 přišel politický zvrat a následně se začaly nově formovat nejrůznější státní instituce, samozřejmě na důležitém místě fungovala spravedlnost. Začaly rehabilitace, restituce… V tu dobu jsem zařizoval pro řadu lidí rehabilitace, i když nejsem právník. Samozřejmě také tu bratrovu. Bratr byl pořádný, až pedant se dá říci. Měl schované propouštěcí listiny z vězení – už se skoro rozpadaly. Ale všechny údaje byly čitelné. V bratrově kauze jsem šel na ministerstvo spravedlnosti. Když viděli, že je papír narušený, neuznali ho a znovu jsem musel vyplňovat žádosti. Trvalo několik měsíců, než byly vyřízeny.“

  • Full recordings
  • 1

    Vlastivědné muzeum ve Slaném, 12.02.2009

    (audio)
    duration: 01:24:47
Full recordings are available only for logged users.

Komunisté nesmyslnými dodávkami neúměrně zatížili majitele statků

Antonín Loucký
Antonín Loucký
photo: Pamět národa - Archiv

Antonín Loucký se narodil 22. dubna 1926 v Jarpicích, do základní školy chodil v Budenicích. Po ukončení páté třídy pokračoval ve studiu na gymnáziu ve Slaném. Po maturitě navštěvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity až do roku 1947, kdy studium pro vážné onemocnění přerušil. Po roce 1948 se již ke studiu nemohl vrátit. Jeho rodiče vlastnili v Jarpicích statek, na kterém hospodařil za pomoci strýce od svých 18 let starší bratr Václav, protože jim oba rodiče zemřeli. V důsledku politického sledování zastával různá přechodná zaměstnání. Později 19 let pracoval jako ekonom na ředitelství RAJ, necelý rok na ministerstvu elektrotechniky v Praze a v letech 1979-1990 ve funkci ekonoma ve vodním hospodářství.