JUDr. Jan Líman

* 1936

  • „Ředitele vyhodili odtamtud, musel jít do dolů taky, Dr. Jahoda… velice chytrej člověk, dobrej pán. A tu školu zrušili. Nejdřív z toho udělali internát pro děti rodičů, kteří byli v cizině, jako naši různí diplomatičtí činitelé, a museli nechat děti tady, aby nezůstali na Západě. Tak jejich děti zůstaly tam, v internátě. A pak to zrušili celý, přestěhovali to do Mariánských Lázní a ta poděbradská škola tím vlastně zanikla. Potom z toho byla vysoká elektrotechnická, v tom zámku. My jsme vlastně měli celý zámek pro sebe, ta škola tam byla, ten internát. To bylo nádherné bydlení, krásné prostředí, celej zámek. Jednotná škola skončila… ta základní, to byla základní do čtvrtý třídy, to byl rok 1951. Já jsem měl tátu v té době v kriminále, na školu už mě nepustili. Já jsem sice skončil s vyznamenáním, leč bylo mi doporučeno, abych se šel učit na horníka nebo hutníka.“

  • „Byl rok padesát, táta byl zatčen. Byl rok, přes rok, ve vyšetřovací vazbě, nejdřív v Litoměřicích, skoro celý rok na samotce, a pak byl na Pankráci. A ve dvaapadesátým roce byl státním soudem odsouzen na osm let. Jaký paragrafy, to nevím přesně. No, ale když jsem potom žádal prezidentskou kancelář, aby mu prominuli zbytek trestu, tak bylo řečeno, že byl zvlášť nebezpečný, nějaký činný…že jako prominutí trestu není možný… to mám v těch dokumentech, jak jsem přinesl. Ta žádost byla zamítnuta. Chvíli tedy Litoměřice, potom Pankrác, potom byl někde na Kladně, už jako odsouzenej v pracovním táboře, a potom přesídlil nebo byl převelen do Rtyně v Podkrkonoší, na šachtu. A tam jako byl zbytek toho trestu. A potom se tam v těch oblastech začal dolovat uran. To byla ta podkrkonošská oblast, kolem Rtyně v Podkrkonoší.“

  • „Jsem tam nastoupil jako primánek v sedmačtyřicátým roce. To bylo vedeno jako taková kolej po vzoru anglických kolejí Oxfordu a Cambridge a zakladatel Dr. Jahoda navštívil po válce Oxford a něco podobnýho chtěl vytvořit právě v Poděbradech. To byla ta kolej Jiřího z Poděbrad. Já jsem tam nastoupil, to bylo vedený jako skautský gymnázium taky. Já jsem tam byl na pokoji, tam jsme byli tak po čtyřech po pěti a jako skauti jsme měli svého rádce, staršího. A mým rádcem byl Miloš Forman. Takže byl můj velice dobrej kamarád. Na pokoji jsme byli: synovec předsedy vlády Zdeňka Fierlingera Pavel Fierlinger, Mario Klemens, v současné době šéfdirigent Pražského symfonického orchestru, Milan Jirásek, dneska plukovník, lékař ve Střešovicích a později předseda Českého olympijského výboru. No, a jako hlavní byl Vašek Havel. Takže já jsem tři roky spal na pokoji. Byli jsme velice dobří kamarádi. Vašek byl príma kluk, kamarád. Nějaký vztahy k rodině… byl z bohatý rodiny, pochopitelně… to vůbec nehrálo roli. My jsme jako kluci byli všichni na stejný úrovni. Tam nějaký vazby na rodiče nebo že by se tam někdo vyvyšoval, to vůbec nepřicházelo v úvahu.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 06.03.2020

    (audio)
    duration: 01:16:50
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Když nejvíc potřeboval matku, odvedli mu ji nacisté, když potřeboval otce, odvedli mu ho komunisté

Jan Líman
Jan Líman
photo: archiv pamětníka

Jan Líman se narodil 20. února 1936 v Mladé Boleslavi. Jeho otec Jan Líman byl důstojníkem československé armády, kterou ale musel v průběhu své vojenské kariéry dvakrát nuceně opustit. Poprvé po nacistické okupaci v roce 1939, podruhé po komunistickém převratu v roce 1948. Matka Helena Límanová byla židovského původu, ale smíšené manželství jí nějakou dobu poskytovalo ochranu před transportem do koncentračního tábora. Manželé Límanovi se ale rozvedli, zřejmě v mylné víře, že tak mohou zachránit před transportem svého syna. Helena Límanová skončila v terezínském ghettu, kde se dožila konce války, zatímco její rodiče a bratr zahynuli v Osvětimi. O tehdy osmiletého Jana Límana se v té době začala starat rodina Málkových z Borku, a až do konce války tak zřejmě unikal pozornosti protektorátních úřadů. Jan Líman v roce 1947 nastoupil ke studiu na víceleté Gymnázium Jiřího z Poděbrad, na které byly přednostně přijímány děti z nacisty perzekvovaných rodin. Krátce po komunistickém převratu ale na škole nastaly změny a v roce 1953 zanikla. Otec Jana Límana byl v roce 1949 pro nesouhlas s novým politickým zřízením propuštěn z armády a začal pracovat jako vychovatel hornické mládeže. O rok později ho Státní bezpečnost zatkla. Důvodem mělo být jeho negativní působení na hornické učně, ve kterých měl vzbuzovat soucit s politickými vězni a které i sám podporoval. Jan Líman starší byl odsouzen na osm let a převážnou část trestu strávil v pracovně-výchovném táboře Tmavý důl ve Rtyni v Podkrkonoší. Jeho odsouzení výraznou měrou ovlivnilo i život jeho syna, problémy měl s ukončením vzdělání i s pozdějším pracovním uplatněním. Až v roce 1968 se mohl přihlásit k přijímacím zkouškám na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Byl přijat a studium v roce 1974 zakončil doktorátem. Po studiích pracoval jako podnikový právník. Nyní je v penzi a žije v Teplicích.