Pavla Líhařová

* 1946

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Podívejte se, když jsem šla na kádrové dělení, tak mě lákali, abych byla komunistkou. A já říkám, ne, já dělám do sportu, já trénuji plavání a na tyhle věci nemám čas. Já jsem denně v bazénu. Přijdu z práce a jdu na dvě hodiny do bazénu trénovat děti. To mi úplně vyplňuje život. A potom jsem v práci dělala... My jsme měli brigádu socialistické práce, tak se to jmenovalo, a já dělala kronikářku. Takže to byla funkce. To byla tenkrát funkce, že jo. Ale to víte, jak se to dělalo, sešli jsme se někde v hospodě, že jo, pokecali, poklábosili, klábosilo se furt o práci. A prostě tak to bylo, takže jsem měla funkci kronikářka brigády socialistické práce a to plavání, a tak mi to nějak prošlo. Nebyla jsem nikdy u komunistů. Nemusela jsem být. A můj otec taky ne, matka taky ne.“

  • „My jsme bydleli na nábřeží v Podolí a večer jsme s mámou koukaly z balkonu na Vltavu a zastřelili tam dva kluky, kteří se náhodně potloukali naproti tomu háfnu [dřevěné plovárně]. Ne že by se tam chtěli schovat, jen si tam hráli. A oni je zastřelili. Tam stáli po celém pobřeží vojáci a měli namířené ty zbraně proti domům. To bylo od Národního divadla až k nám. A pak mám ještě jednu dobrou příhodu. Když jsme jeli z Klánovic z návštěvy známých, měli jsme v kastrolku mozeček, který máma udělala. Jak se dřív dělal s vajíčkem. Na Jiráskově mostě nás zastavili tihle Rusáci a jeden voják se ptal, co to je v tom kastrolu. Táta řekl česky: ,To je mozeček, to je to, co ty nemáš.’ Řekl to česky a my jsme úplně ztuhli, protože kdyby tomu ten voják rozuměl, tak nás snad zastřelí.“

  • Full recordings
  • 1

    Liberec, 15.07.2024

    (audio)
    duration: 01:41:15
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Třicet pět let propagovala škodovky

Pavla Líhařová na Rallye Škoda, 1974
Pavla Líhařová na Rallye Škoda, 1974
photo: archiv pamětnice

Pavla Líhařová se narodila jako Pavla Hofmanová 11. srpna 1946 v Brně, kde její otec Miroslav Hofman dočasně pracoval jako odborník na ušlechtilou ocel ve Zbrojovce. Matka Jarmila byla v domácnosti. Roku 1952 rodina přesídlila zpět do Prahy, odkud oba rodiče pocházeli, a Pavla nastoupila do základní školy na Strossmayerově náměstí. Vystudovala užitou grafiku na střední uměleckoprůmyslové škole na Žižkově a po maturitě nastoupila do podniku Textil Středočeský kraj. Jako dvaadvacetiletá, v době invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, byla Pavla v Praze-Podolí svědkyní střelby okupačních vojáků na civilní chlapce; dva z nich údajně zahynuli. Roku 1969 se provdala za Eduarda Líhaře a přestěhovali se do Mladé Boleslavi, odkud manžel pocházel. Zde nastoupila do fotooddělení v Česaně, vývojovém středisku automobilů v rámci AZNP Mladá Boleslav. Po narození dětí (syn roku 1970 a dcera v roce 1974) a dvou mateřských dovolených již natrvalo pracovala v oddělení propagace, kde se zabývala především tvorbou propagačních materiálů pro auta Škoda v rámci československého trhu. Po privatizaci roku 1991, kdy se Škodovka stala součástí koncernu Volkswagen, se práce v propagaci stala značně ambicióznější. Pavla Líhařová také měla možnost jako fotografka jezdit na rallye se závodníky Škoda Motorsport a její snímky jsou dodnes významnou součástí obrazového archivu Škody. Do důchodu odešla v roce 2004, v roce 2024 žila v Mladé Boleslavi.