Eliška Leščinská

* 1925

  • „To si vzpomínám, že jsme šli ze školy. A protože to byla hlavní cesta z Plzně do Prahy, kolem které jsme museli chodit. Když tam přijeli, tak byla samozřejmě zima. Pamatuji si, jak jelo jedno auto za druhým. Tanky, to všechno. Pamatuji si, jak havarovali. Bylo tam plno havárií. Bylo to ale hrozné. Vzpomínám si na ty Němce, jak v nás byla ta nenávist. Jak jsme jim tak přáli, aby se co možná nejvíce potloukli.“

  • „No pamatuji. Ale já sama vím, že jsem byla doslova zamilovaná do Masaryka. Masaryk byl pro mě něco, co se nedá... To byl prostě polobůh. To si neumíte představit, jak my jsme si ho ve škole a všichni – jak my jsme si Masaryka vážili a jak jsme ho obdivovali. Skutečně bych řekla, že to byl… Ale když přišel Beneš, on přišel taky v takové době – já nevím přesně, jak to bylo. Vím, že nějak jsme k němu neměli ten vztah. To bylo už něco úplně... To nebyl už ten Masaryk. No samozřejmě, když přišla potom ta válka, tak jsme ho litovali, to jo. Ale když přišel po tom Masarykovi, tak to nebyl v nijak velké oblibě. Proč to bylo, to nevím, ale prostě vím... Kdežto k tomu Masarykovi – to byl polobůh.“

  • Full recordings
  • 1

    Horní Bříza, 11.10.2021

    (audio)
    duration: 01:09:20
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Masaryk byl polobůh

Svatební fotografie, 1950
Svatební fotografie, 1950
photo: archiv pamětníka

Eliška Leščinská se narodila 14. října 1925 v obci Sirá na Rokycansku, kde její otec František Hrabák hospodařil, provozoval venkovskou hospodu a zároveň působil ve funkci starosty. Do obecní školy chodila i s bratry Františkem a Miroslavem do Lhoty pod Radčem. Do měšťanské školy docházela do Mýta, a právě cestou do školy potkala v březnu 1939 německé jednotky obsazující republiku. V průběhu druhé světové války dokončila školu a následně byla nasazena ve zbirožské „slamárně“, kde vyráběla pomůcky pro vojáky. Často se setkávala s příbuznými z Prahy, kteří si jezdili na venkov pro potraviny. Když válka skončila, vystudovala hospodyňskou školu v Rokycanech. Po únorovém převratu v roce 1948 otec vstoupil do jednotného zemědělského družstva (JZD), stejně jako většina obyvatel Siré. V roce 1950 se provdala do Horní Břízy za Jiřího Leščinského, zde začala pracovat v mateřské škole. Nejprve jako školnice, později si dodělala pedagogické vzdělání a působila jako vychovatelka. V roce 2021 žila pamětnice v Horní Bříze společně se synem a snachou.