Blažena Lébrová

* 1937

  • „Tam se nesmělo, to bylo hlídaný. No, uhlídejte děti. My byly hrozně zvědavý. Tak jsme se tam takovými všelijakými cestami dostaly k tomu a pohled to byl hroznej. A já to měla z domova přísně zakázáno, že tam nesmím se jít podívat. No, přece nebudu kazit partu, že jo. Tak jsem šla s nima. A přišla jsem domů a maminka od dveří ukazuje takhle tatínkovi, že jsem přišla, a tatínek na mě: ‚Pojď ke mně.‘ Tak jsem k němu šla a musím říct, že jsem nikdy od tatínka nedostala ani vynadáno ani nasekáno, nic. A tatínek povídal: ‚Ty jsi byla v Třebušicích.‘ A já mlčela, protože jsem nelhala. A on: ‚Ty jsi byla v Třebušicích!‘ Já: ‚Ano.‘ Sundal pásek a poprvně v životě a naposled jsem dostala nařezáno páskem, protože jsem to měla zakázaný. Říkal tatínek: ‚To ti zůstane v hlavě celej život, ty sis uškodila, zaprvé, že jsi nás neposlechla, a zadruhé, že jsi viděla tohleto.“

  • „Tatínek mě schovával u skříně, tam že je nejlepší úkryt, a když všechno skončilo a ukončil se nálet, to bylo dlouhý houkání, tak jsme všichni zůstali jak sochy, až nás přišel probudit městský úředník, abychom okamžitě opustili dům, že se musíme vystěhovat, že ve vedlejším dvoře, který byl jenom přes plot, je bomba. Tak hned se evakuovalo a teď se čekalo tři dny, co ta bomba udělá, a náš tatínek tam měl králíkárnu a v ní 50 králíků a to byla za války naše obživa a tam se nesmělo a co králíci, velká starost. Tak potajničku se plazil ke králíkárně a krmil králíky. Trvalo to tři dny a něco, vrátili jsme se zpátky a představte si, že ta bomba nevybuchla. Byla to bomba, kterou bojkotovali při výrobě, a bomba zůstala celá, tím pádem i my, náš dům, všechno, akorát jsme měli vysypaná okna.“

  • „Přišla jsem do první třídy a tam byla paní učitelka a byla strašně hodná. Byla to naše sousedka shodou okolností a snažila se nás česky přivítat, Němce německy. Ale tu češtinu jsme mohli ještě používat. I když nám vysvětlovala německá slovíčka, tak to vždycky srovnávala, jako vy se to učíte, když se učíte angličtinu. To byla první třída. Krása, všechno v pořádku. Přišli jsme do druhé třídy a tam jsme dostali pana řídícího. A to byl esesák. Chodil do školy v uniformě. Vysoký boty a za holinkou měl rákosku. A my nesměli mluvit ani o přestávce česky. A když se objevil někdo, kdo to na nás řekl, tak jsme museli na stupínek, to byly stupínky, ty už teď nejsou, kleknout si, nastavit ruce a on nás tou rákoskou švihal přes ty ruce. Prostě jenom německy.“

  • Full recordings
  • 1

    v Mostě, 28.04.2016

    (audio)
    duration: 44:15
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Dveře se rozletěly a stál tam sovětskej voják

Blažena Lébrová
Blažena Lébrová
photo: Pamět národa - Archiv

Blažena Lébrová, za svobodna Hrabáková, se narodila 26. června 1937. Vyrůstala v Komořanech u Mostu. V době Protektorátu navštěvovala německou obecnou školu. Z dětství si vybavuje hlavně tři nálety, které ke konci druhé světové války postihly severní Čechy. Konec války prožila schovaná v krytu v Dole Nejedlý. Po válce nastoupila do české školy. Po ukončení základního vzdělání chtěla jít na zdravotnickou školu, ale kvůli špatnému kádrovému profilu (rodina vlastnila dům, ve kterém pronajímala několik bytů) se na ni nedostala. Absolvovala tedy střední pedagogickou školu s aprobací pro mateřinky. Poté si doplnila vzdělání, aby mohla vyučovat první stupeň základní školy. Musela ale vstoupit do strany. Z té vystoupila po sovětské okupaci. Učila v Souši, Mostě, Vtelně. Má dceru a syna.