Vilém Lasák

„Vždy jsme s kluky sbírali granáty. Většinou ty válečné. To nám šlo. Byly tam ještě zákopy a my jsme měli cinkšňůru, zápalnou šňůru… A když to vybuchlo, měli jsme z toho radost. Ale bylo to velmi nebezpečné. Tam na druhém konci, na Rybniční, tam přišel jeden o život. Hrál si s ručním granátem, ten mu vybuchl v ruce a byl mrtvý. A ještě jeden případ znám. Ten kluk byl tak starý jako já. Benek Gerhard. Tam v Novodvorské ulici. My jsme tomu říkali v ulici. Tak tam stál tank. Byl pokažený, ale nikdo ho neodvezl. On v tom tanku našel ruční granát a šel ke kamarádovi, který se mnou chodil do školy. Jmenoval se Duda. Pepík Duda. Josef. Šel k němu domů, zavolal ho ven a ukazoval mu ten granát. Ještě tam byl u toho přítomný jeden z Kobeřic. Jak si tak povídali, tak ten granát odjistil, granát bouchl a ten Duda přišel o život. Ten byl mrtvý. Gerhard přišel o nohu. Amputovali mu nohu. A ten z těch Kobeřic, ten byl jenom trošku pošramocený a žil potom v pokoji. A ten Benek přišel o nohu.“

„Pamatuji si, že starší bratři chodili do hajot a mě tam taky tahali. Jednou jsem tam byl, ale potom už jsem tam vícekrát nešel. To byl hajot pimpf… ,Pimpf, ich melde mich zum Dienst! [Pimpf, hlásím se do služby!]‘… Že mám takhle odpovídat, když přijdu. Takové to bylo. – A proč už jste tam vícekrát nešel? Vám se tam nelíbilo? – Tam mě nikdo nenutil. A babička povídala, že tam už nemám chodit. Nepustila mě tam. – A ti vaši bráchové, když chodili do hajotu, tak měli nějaký kroj? – Ne, ne. Nepamatuji si, že by měli kroj. Byli tam takoví starší a měli kroje. Taky si matně pamatuji, jak pochodovali. Třeba když byl nějaký svátek… No jo. Hajot – Hitlerjugend.“ pozn. Pimpf znamená v rakouské němčině něco jako špunt nebo škvrně. Větu v němčině lze proto přeložit takto: „Pimpf, hlásím se do služby!“ Protože výraz Pimpf lze v tomto případě chápat jako vojenskou hodnost.