Hana Landová

* 1934

  • „Mezitím v parku v Karlíně se ubytovali vedle našeho domu sovětští vojáci a rozstříleli nám okna a strop. Museli jsme pak dávat nová skla a záclony a ve stropě zůstaly dvě díry. Kdykoliv jsem pak nechávala ten strop malovat, tak každý malíř chtěl vždy ty díry opravit, ale nikdy jsem je nenechala. Řekla jsem, že to tady zůstane napořád. Aby se vědělo, že tady stříleli sovětští vojáci.“

  • „V únoru 1948 jsme jeli poprvé na lyžařský výcvik. Byla bída, takže kalhoty byly přešité z tatínkových pumpek, větrovka promokavá z nějaké celtoviny, upletená čepička od maminky, boty, lyže a hůlky půjčené od Francka Laurinů, protože jsme byli stejně velký. Když jsme se vrátili, maminka na mě čekala na Wilsoňáku. Puberta se mnou už házela a já měla po ruce vždycky hodně politických vtipů. Maminka najednou řekla: ‚Haničko, teď už zase nesmíš – jako za války.‘ Šly jsme po Korunní třídě dolů na Ruskou ulici a tam stál muž v civilu a přes ruku měl flintu. Tak to byl můj vstup do další éry, která pokračovala březnem 48, kdy jsme stály s maminkou dlouhou frontu, abysme se poklonily Janu Masarykovi.“

  • „Když jsme se vraceli ze Španělska, zastavili jsme v Innsbrucku v Rakousku. Spali jsme ve stanu v kempu a během dne, byla to neděle, jsme šli na procházku do města. Po mši se tam utvořil takový průvod, tak jsme pochodovali celá rodina za těmi lidmi. Tehdy jsem se rozbrečela. Uvědomila jsem si, jak jsem blízko tomu, abychom tam zůstali. Měli jsme všude po světě přátele. Ale domov jsme měli v Praze – a taky obě babičky. Tak jsem to obrečela a jeli jsme zpět. To vám byla taková situace, ta pohoda lidí, ta bezstarostnost neděle, sváteční atmosféra, ty kostelní zvony, cukrárna, sváteční oblečení, jako kloboučky na hlavě, rukavičky na rukách, něco neskutečného.“

  • „Osmého bylo po válce a my jsme věděli, že na Pankráci se děly strašný zvěrstva. Měli jsme na Pankráci příbuzné, maminčina bratrance Adolfa Herdu se dvěma maličkými dětmi. Maminka mě oblékla do národního kroje, což asi nebylo zrovna moudrý, a toho 9. května jsme z těch Vršovic šly dolů z kopce do Nuslí. Tam nás zastavila hlídka a říkala, že nemůžeme přejít, protože tam bylo kulometné hnízdo. Počkaly jsme, až bylo bezpečné přejít, a pak jsme došly před soud, kde si Češi vyřizovali účty s Němci. Maminka mi zakryla oči, abych nic neviděla, ale přesto jsem něco viděla a bylo to krutý.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 22.04.2022

    (audio)
    duration: 01:58:04
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 01.06.2022

    (audio)
    duration: 01:55:23
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Tchánovi vzali nejdříve obchod a za rok celý dům v Karlíně. Pořád jsme žili ve strachu, že nás vystěhují

Maturitní foto Hany Landové, rok 1953
Maturitní foto Hany Landové, rok 1953
photo: archiv pamětnice

Hana Landová se narodila v Praze 17. dubna 1934. Její otec Prokop Stanislav byl raněn během první světové války. Ačkoli se uzdravil a prožil ve zdraví dalších 20 let, na následky zranění později v roce 1939 zemřel. Maminka Marie Stanislavová poté Hanu s bratrem vychovávala za pomoci své ovdovělé matky. Hana Landová vystudovala vyšší sociálně-výchovnou školu v Praze a po doplnění pedagogického vzdělání začala učit v mateřské škole. Sňatkem s o dvanáct let starším Vavřincem Landou se dostala do rodiny bývalých prvorepublikových podnikatelů, kterým komunistický režim všechno zabavil. Rodina zůstala ve státem zabaveném nárožním domě u Karlínského náměstí v nájmu a permanentně žila ve strachu z vystěhování. Manžel Vavřinec Landa se v květnu 1945 zapojil do bojů o rozhlas, po válce nastoupil na vysokou školu, ale po únoru 1948 jej vyhodili kvůli buržoaznímu původu. Musel nastoupit k pracím na vysokých pecích v Ostravě. Poté, co si vážně zranil kotník, pracoval jako domácí dělník pro výrobní družstvo Směr. Hana Landová vychovala dvě děti, později pracovala jako vychovatelka, jako pracovnice památkového ústavu a také v národním podniku Výstavnictví při Ministerstvu kultury. Po revoluci získal Vavřinec Landa v restituci zpět činžovní dům v Karlíně, o který se Hana Landová dodnes s dětmi stará. V roce 2022 žila v tomto karlínském domě.