Josef Lambor

* 1933

  • „Pan Peňáz se do toho také vložil a udělal plánek na stavbu kapličky a ta kaplička se začala stavět. To bylo tak nahonem, narychlo, že to v obci vzbudilo pozornost, že se hrubá stavba kapličky postavila během 14 dnů. Základní kámen posvětil doktor Šuránek, což bylo myslím 10. května. Pan Peňáz pak dal návrh na výmalbu kaple. Takže on na tom měl velkou zásluhu, že se postavila kaplička v Kaňovicích.“

  • „Bývaly všelijaké schůze na založení družstva a vždycky to vyšlo tak, že žádný tam nechtěl vstoupit. Došlo to tak daleko, že bývalému starostovi dali nůž na krk, že když to nepodepíše, tak ho s celou rodinou vystěhují do pohraničí. Dělal tehdy starostu a já jsem byl také v národním výboru, a tak jsme všichni rozhodli, že to kvůli němu podepíšeme, protože on byl vážený člověk a my jsme, bych řekl, ho měli rádi.“

  • „Když se blížila fronta, tak lidi si chystali nějaké kryty, aby byli mimo barák, protože se nevědělo, co a jak bude. Vím, že jsme měli přes dvě stavení taky vykopaný kryt. Bylo to celé v zemi a zakryté zeminou, aby nebylo vidět, že tam něco je. Tak tam jsme přečkali celou frontu. Mohlo nás tam být tak deset dvanáct a nebylo tam světlo. Svítili jsme, jen když bylo potřeba.“

  • „Zřejmě tady fungovali partyzáni a právě tu noc, jak tady spali [němečtí vojáci], tak je napadli partyzáni a toho, co byl venku na hlídce, zastřelili. Došlo k přestřelce. Na to si vzpomínám. Otec nás vzbudil a říkal: ‚Lehněte si všichni na zem, protože se může cokoli stát.‘ On už byl ve válce, tak věděl, o co jde. Tak jsme si polehali v noci na zem. Došlo to tak daleko, že během přestřelky byl jeden Němec usmrcený a potom z toho byly veliké polízačky. Starosta z toho měl veliké problémy, ale protože byl taky v první světové válce, tak uměl německy a s těmi Němci se domluvil, že za to nemůžeme, že sem partyzáni odněkud přišli. Takže z toho obec vyvázla dobře. Jinak by to dopadlo kdovíjak. Když jsme potom po válce opravovali barák, tak jsme ve zdi ještě nacházeli díry po kulkách, co se střílelo.“

  • Full recordings
  • 1

    Kaňovice, 26.03.2021

    (audio)
    duration: 01:27:17
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Kaňovický zázrak

Josef Lambor se narodil 3. března 1933 v Kaňovicích. Rodina v obci vlastnila hospodářství s osmi hektary polností a dvěma hektary lesa. Na konci druhé světové války, 14. dubna 1945, se dvanáctiletý Josef stal svědkem toho, jak partyzáni zastřelili německého vojáka na stráži v obci. Tamnímu starostovi a jeho rodině za to hrozila poprava a údajně si Němci také pohrávali s myšlenkou vypálení Kaňovic a zastřelení každého pátého občana. V květnu 1950 Josef Lambor stejně jako mnozí obyvatelé Kaňovic pomáhal se stavbou kapličky v centru obce. Jenže v době proticírkevní hysterie vyvolané komunistickým režimem neměla stavba povolení úřadů a proběhlo vyšetřování. Tamní kaplan Mons. ThDr. Antonín Šuránek následně skončil v internačním táboře a projektant František Peňáz prošel fyzickým a psychickým týráním ve vyšetřovně věznice v Uherském Hradišti. V Kaňovicích bylo až v roce 1958 pod nátlakem a hrozbou vystěhování tamního předsedy MNV a jeho rodiny založeno jednotné zemědělské družstvo (JZD). Jeho členem se stal i Josef Lambor, který pak v JZD na místě traktoristy a zootechnika pracoval až do odchodu do penze v roce 1992. V roce 2021 bydlel Josef Lambor stále ve svém rodném domě v Kaňovicích.