Daniel Kvasnička

* 1959

  • "Tak jsem si na konci studia podal přihlášku na teologickou fakultu, protože jsem nějak zatoužil tomu světlu sloužit. Možná to bylo patetické. Ale na tu teologickou fakultu jsem se nedostal. Nejdříve mě přesvědčovali, abych to nedělal, ale když jsem to udělal, tak si mě vzal stranou představitel té církve, do které jsem chodil, pak se stal představitelem celé té církve. Žel, dnes vím, že to byl agent. On mi tenkrát vysvětlil, že nedostanu doporučení, že ho Státní bezpečnost nedala a že mám jít na vojnu a nemám vyvádět. Mě to tehdy hluboce urazilo, protože jsem si myslel, že u něho najdu pochopení a porozumění. On byl ale nástrojem útlaku."

  • "To se nevyslovuje, to jsou věci, které cítíte a myslím, že jsme to cítili a vnímali velmi dobře, že je situace velmi exponovaná. Ale nebyli jsme v tom samozřejmě sami. Já se nepovažuji za žádného hrdinu, tak to prostě bylo. Když ale dneska zacítím někde systém strachu... Víte, je to tak, dnes člověka s nečistými úmysly poznáte velmi rychle, protože se vám vyvalí ty vzpomínky. Takže systém strachu a tlaku já dnes považuji za nejzrůdnější."

  • "Narukoval jsem do Chomutova. Oni v tom měli nepořádek, byli totiž přesvědčení, že když jsem absolvoval grafickou průmyslovku, tak budu fantastický politruk. První den, když jsme tam stáli polonazí, tak se mě jen tak mimochodem zeptali jako tenkrát každého, jestli věřím v Pána Boha. Já jsem jim odpověděl, že samozřejmě věřím. A to si dodnes pamatuji zděšení toho politruka, který mi sdělil, že jsem měl být kinoradiomechanik. Tak mě poslal do Stodu za těmi dalšími faráři. Tím se ale podřekl. Já jsem pak věděl, že ti kluci mi pomohou, abych se zorientoval v tom, co smím a nesmím a jak se mám chovat. Samozřejmě to na mě zkoušeli, sebrali mi Bibli, já jsem se hájil a podobně. Považuji to za takový div nebes, že jsem vojnu přestál, pak že jsem se na ní ještě více utvrdil v tom, co chci dělat. A pak považuji vojnu za zázrak v tom, že mě už na ní podporovala moje dívka, kterou jsem si směl vzít po vojně za manželku."

  • "Velmi brzy jsem pochopil, že řemeslo fotografa nebo kameramana bylo v té době silně spojeno s propagací strany, vlády a její politiky. A byl jsem velmi rychle rozčarován. To bylo to, co jsem nechtěl dělat.“

  • Full recordings
  • 1

    Pardubice, 10.05.2021

    (audio)
    duration: 01:35:19
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Zůstal jsem křehký, ale vyzbrojený, říká kněz stíhaný StB i osudem

Na vojně, 1982
Na vojně, 1982
photo: Archiv pamětníka

Daniel Kvasnička se narodil 23. prosince roku 1959 v Českých Budějovicích. Spolu s třemi sourozenci nejdříve vyrůstal v obci Trhové Sviny v jižních Čechách. Jeho tatínek zde působil jako laický kazatel Jednoty bratrské, dostal se ale do hledáčku StB, která jej dlouhá léta vydírala. Rodina se kvůli tomu několikrát stěhovala. Po základní škole nastoupil Daniel na střední školu do Prahy, kde studoval propagaci a fotografii, pak se hlásil na teologickou fakultu, kam jej však z politických důvodů nepřijali. Na přelomu 70. a 80. let tak narukoval na vojnu. Poté pracoval v pardubické chemičce. V polovině 80. let se odstěhoval do Děčína, kde působil jako pomocník místního kazatele, který se pomalu chystal na penzi. Zde se však i on setkal s výslechy Státní bezpečnosti. Po listopadu 1989 působil v Občanském fóru. Kázal v Náchodě, Říčanech a od roku 2014 se jeho působištěm stala Litomyšl.