Miloš Kvapil

* 1937

  • „Přešel jsem na dvaašedesátku a lítal jsem na ní 13 roků po celým světě. Nejdřív jsme lítali přes Bombaj do Singapuru a Jakarty. Pak Afriku, Cairo, Casablancu, Abú Dhabí, byl jsem v Etiopii, pak jsme lítali – to bylo tak, že nejdřív člověk lítá východ a potom západ. Když byl někdo intruktor, tak lítal východ i západ. Já jsem dlouho instruktor nebyl, tak jsem dlouho lítal východ. Pak mě přeřadili a lítal jsem taky Montreal, Havana, New York. To bylo taky nádherné. Já jsem si to vždycky hodně užil. Když jsem někam doletěl, tak třeba když jsme byli v Jakartě, tak jsme dokonce vylezli na Krakatau, to byl neuvěřitelný zážitek. Byli jsme na Bali s partou lidí, na Borobuduru… V těch končinách jsme třeba byli týden, takže jsme toho využívali. Sice nám zakazovali cestovat z té Jakarty někam pryč, jenomže na to se kašlalo, a když byla dobrá parta, tak jsme to využili, takže ty zážitky jsou neuvěřitelné. A když jsem lítal do Ameriky, tak jsme samozřejmě z New Yorku nikam nesměli, ale nikdo mi nemohl zakázat, abych se podíval do Washingtonu, takže tyhle věci jsme dělali běžně. To bylo taky pěkné. Člověk prolez všechny muzea, a protože mám rád opery, tak když jsem byl v New Yorku, tak jsem musel navštívit Metropolitní operu, a když jsem tam viděl Aidu nebo něco takového, tak to jsou zážitky, na které člověk nikdy nezapomene.“

  • „Bylo to velice využité demokratickou silou, která ještě tenkrát v Čechách nějaká byla, i když potlačovaná komunisty. Ale atmosféra na tom sletu byla fantastická, neuvěřitelně probenešovská atmosféra. Zajímavé je, že prezident Beneš někdy v té době umíral, kolem toho léta 1948. To cvičení bylo s velkou vervou a vrátili jsme se domů a byli jsme nadšení z toho, jaká to byla nádherná atmosféra v té Praze. Bohužel, pak to všechno rychle končilo. Dokonce bych řekl, že do toho léta komunisti ještě jakžtakž možná zacházeli s tím národem jakžtakž slušně. Ale po tom sletu už to začalo bejt dost krutý.“

  • "Kromě toho jsme jezdili na kole, lyžovali, plavali, lezli po skalách, chodili na Krkonoše, chodili tady po těch všech kopcích, v Babích je ještě doteďka chata skautská, tam jak je taková ta, když jdete do Babího, tak tam sejdete dolů k Jizeře, a ta Jizera tam dělá takový rameno, a pak teče dolů k tomu splavu. Pod mošnovskýho vlastně, benešovskýho. Takže tam ta chata je ještě teď, tam jsme jezdili o prázdninách, ale i na víkendy, protože jsme tam trávili teda opravdu… Ten skaut byl fantastickej, protože to bylo, jaksi přiblížil nás přírodě, a druhá věc, jaksi vybudoval přátelství, který jsou nezapomenutelný."

  • "Víte, co je battledress? Slyšeli jste to někde? To byla anglická uniforma, taková velice slušivá. Kalhoty těsný a tady byla taková jako bunda na knoflíky, a bylo to dost těsný a bylo to velice hezký. Takže vím, že jsem od něj dostal jednu tu bundu a pak jsem v tom strašně dlouho chodil. Tak to bylo pěkný."

  • "Ale legrační nebo zábavný na tom bylo to, že ta jedna dívka, stevardka, co tam s náma letěla, se znala s nějakým farářem, a ten farář říkal, jo, Jana Pavla, toho já znám, ten má strašně rád míchaný vajíčka! A tak, samozřejmě tyhle lidi mají vždycky ten catering strašně posouzenej a zkontrolovanej, nicméně ona z domu vzala míchaný vajíčka a papež cestou jed míchaný vajíčka."

  • Full recordings
  • 1

    Semily, 24.01.2018

    (audio)
    duration: 01:23:41
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 25.05.2021

    (audio)
    duration: 01:36:30
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Lítali jsme po celým světě. Pak nás vyslýchali a kontrolovali, co jsme přivezli

Miloš Kvapil
Miloš Kvapil
photo: Archiv pamětníka

Miloš Kvapil se narodil 22. června 1937 v Semilech. V dětství navštěvoval Sokol a posléze skaut, roku 1948 se účastnil XI. všesokolského letu v Praze. Jeho rodiče vlastnili hotel Obecní (později Okresní) dům, který jim byl po únorovém převratu zabaven komunisty. Po základní škole se vyučil nástrojařem na učilišti v Lučanech nad Nisou a poté absolvoval průmyslovou školu v Mladé Boleslavi. Od mládí měl velký vztah k létání, na vojně (1958 až 1960) létal se stíhačkami MiG-15. Pilotem z povolání se stal v roce 1972, do té doby (1961 až 1972) pracoval na investičním oddělení podniku na výrobu sametových látek Velveta ve Varnsdorfu. Pro ČSA sloužil na dálkových letech a procestoval tak celý svět. V 90. letech působil jako viceprezident ČSA pro letový provoz i jako ředitel ředitel výcvikového střediska ČSA. Po revoluci se účastnil výběru nové letové techniky a jedním z jeho pasažérů byl i papež Jan Pavel II. O historii dálkových letů u ČSA vydal knihu. V době natáčení rozhovoru (2021) žil v Praze.