Josef Kužela

* 1945

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „V roce 1990 jsem si udělal takzvanou autorizaci. To jsem musel mít. Z hlediska projektování, protože mně při té výuce zajímalo projektování rodinných domků, to jenom pro informaci. Vstával jsem většinou ve tři hodiny a do šesti hodin jsem rýsoval. Prakticky, jak se říká, s odpočinutou hlavou a pak teprve jsem šel na autobus a jel jsem do školy. Vzhledem k tomu, že jsem vyučoval tu praxi, takže to bylo většinou ze svých zkušeností, takže tam nějaká teoretická příprava nebyla nutná. Takže to bylo, dalo by se říct, jako na doplnění. Jenom pro informaci, ve Vlčnově mám asi sto čtyřicet rodinných domků a mimo to, dalších sedmdesát mimo.“

  • „To znamená ti, co měli té půdy méně, kolem těch dvou hektarů, anebo neměli možnosti samostatně hospodařit, protože neměli jednak ty koně, neměli tažnou sílu, neměli vybavení, ale ti, co měli kolem těch pěti hektarů i více, no tak ti zůstávali, pokud mohli, tak vydrželi. Takže, takto to asi probíhalo. Otec byl také vášnivý myslivec. V tom roce asi padesát tři, padesát čtyři, mu byly odebrány všechny zbraně. Měl kulovnici, brokovnici, měl malorážku, no a měl taky velmi kvalitního psa, hnědého, s ušima, takzvaný Brok. Honící pes, který přinášel zajíce. Ten potom dokonce nějakým záhadným způsobem po honu zemřel, teda zdechl. Asi byl otráven, nebo nevím. Takže takhle to probíhalo.“

  • „Prakticky to zemědělství směřovalo ke kolektivizaci. To znamená že takový kulminační rok těch představitelů byl rok 1960. Nás se to dotklo, jednak jsme dospívali a dotklo se nás to v tom směru, že jsme prožívali konec toho soukromého zemědělství, toho malozemědělství. Takže třeba si vzpomínám, roku 1953 už probíhalo takové přesvědčování do JZD. A to dokonce přicházeli, protože my jsme spali tam dole v té jedné místnosti, přicházeli i známí. Dokonce z firem brodských, ze Zbrojovky, a přesvědčovali otce o vstupu do toho JZD. Takže to probíhalo vždycky tak v nočních hodinách. Samozřejmě, my jsme dělali, že spíme, ale slyšeli jsme.“

  • Full recordings
  • 1

    Vlčnov, 08.04.2025

    (audio)
    duration: 01:39:29
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Člověk je bohatý tím, co učiní pro druhé

Svobodník Josef Kužela
Svobodník Josef Kužela
photo: archiv pamětníka

Josef Kužela se narodil 26. dubna 1945 jako druhý z dvojčat v den osvobození vesnice Vlčnov, a to ve chvíli, kdy rumunští vojáci dělostřeleckou palbou vytlačovali německé okupanty z vlčnovských návrší. Přivolaná lékařka dlouhé minuty křísila bezvládného novorozence. Matku zachránil po komplikovaném porodu rumunský vojenský lékař, který náhodou našel ubytování v jejich chalupě. Rodina hospodařila do nástupu kolektivizace na šesti hektarech polí. Chovali dobytek, hospodářská zvířata, pěstovali obilí, brambory, řepu, zeleninu. V práci jim pomáhalo několik koní. Otec dlouho odolával přemlouvání ke vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD). Po šesti letech nesplnitelných povinných odvodů hospodářských produktů, pokutách, vyhrožování vězením a přidělením pěti hektarů úhoru podepsal nakonec vstup do JZD a rodina přišla o všechno. Zůstalo jim malé políčko, matka musela vstoupit do družstva, otec se živil stavbami hospodářských objektů jako zedník. Josef Kužela po měšťanské škole nastoupil do zednického učení, později vystudoval průmyslovku, dvouleté pedagogické minimum a po vojně nastoupil jako mistr odborného výcviku na stavební průmyslovku v Gottwaldově. Práce se mu stala koníčkem, ve volném čase navrhoval rodinné domky a pracoval jako stavební dozor na mnoha stavbách v regionu. Strýc Josefa Kužely, jáhen dominikánského řádu Patrik Kužela, byl během války zatčen gestapem, mučen a v roce 1942 zemřel v Osvětimi mučednickou smrtí.