Marie Kuttelwascherová

* 1921

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Koncem války jsem bydlela ve Vrchovině, to je taková vesnice u Paky. Bydlela jsem v takovém baráčku u Mendlíků a vím, že Rusové hnali Němce a oni si to spletli. Tady je taková [cesta] z hlavní ulice a potom je taková dolů z kopečka, kde je vesnice Vrchovina. Němci mysleli, že tam je nějaký únik, tak se na konci války, jak je Rusové hnali, tak se dostali do té ulice. Tam před naším barákem hodili takovou bombu, co jsme bydleli, a táta – koukala jsem na to z okna – tam letěl mezi ně a tu bombu vzal pryč. Protože kdyby na ni najeli, tak by byl barák pryč.“

  • „Museli každý den chodit na ten platz, ať byla zima, nebo to… a bratr dostal zápal plic. A tenkrát by byl ani nebyl, ale říkal, že kamarádi z kuchyně, že ho – protože on byl v té restauraci a měl školu, tak uměl vařit – tak řekli vedoucímu, že potřebují pro důstojníky někoho, kdo by pro ně ještě vařil. Tak ho dotáhli do kuchyně – a to říkal, že to tam přežil.“

  • „Říkal, že viděl hrozné věci. Že třeba viděl, jak přišla nějaká Židovka se dvěma dětmi a na tu, co chodila, poštvali zrovna psy, a to malé hodili do drátů. To viděl. A potom utíkal s partou, byl tam také doktor Kohn. Byli asi čtyři – a tenhle doktor Kohn byl s bratrem i zavřený. On ten pan doktor Kohn bydlel kousek v Pace, já vím, kde bydlel. Vzal si nějakou sestru, co u něj pracovala. Povídal Emilovi, aby s ním šel. Že ví, že má zánět středního ucha a že potřebuje doktora. Tak Emil s ním šel k tomu esesákovi a říkal mu, že to… a on mu řekl, že mu nic není. A on: ‚Vždyť já jsem doktor, tak to vím.‘ No a v tu ránu to měl zpečetěné. Před Emilem ho zabili.”

  • Full recordings
  • 1

    Vrchlabí, 28.03.2025

    (audio)
    duration: 01:18:33
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Bratr viděl v koncentráku strašné věci

Marie Kuttelwascherová, 40. léta 20. století
Marie Kuttelwascherová, 40. léta 20. století
photo: Archiv pamětnice

Marie Kuttelwascherová, rozená Dejmková, se narodila 27. prosince 1921 v Ostroměři jako páté a nejmladší dítě legionáře Františka Dejmka a jeho manželky Marie. Po smrti otce v roce 1930 se rodina ocitla ve finančních problémech a z toho důvodu musela pamětnice po vychození měšťanské školy nastoupit rovnou do zaměstnání jako kuchařka v Nové Pace. Poté, co došlo k vypuknutí druhé světové války, byl její bratr Emil zadržen při útěku a pokusu zapojit se do zahraničního odboje. Od září 1940 se stal vězněm koncentračního tábora Dachau. Mezitím pracovala pamětnice v tiskárně či jako dělnice ve zbrojní továrně, kde se prováděly různé sabotáže. V roce 1944 se provdala za Jaroslava Kuttelwaschera a o čtyři roky později odešli do Vrchlabí, kde získali zaměstnání v automobilovém průmyslu. Kromě zaměstnání a výchovy dvou dětí se pamětnice aktivně věnovala také sportu – založila volejbalový oddíl a dvacet pět let vedla ženy v místní tělovýchově. V době natáčení (2025) žila ve Vrchlabí.