Josef Kuthan

* 1955

  • „Měnová reforma v padesátém třetím je postihla hodně. Moji rodiče se v tu dobu brali a vím, že vyprávěli, že táta vybral všechny úspory z banky, aby měl na tu svatbu. A že když je vybral, tak v tu ránu přišla měnová reforma a jediné, na co měl peníze, byly prstýnky. Protože v té bance měnili 1:25 a hotové peníze měnily 1:50 a on ty všechny peníze měl hotové, protože to vybral na tu svatbu, takže ta měnová reforma je zasáhla tvrdě.“

  • „Blbá na tom byla jedna věc: jak byl děda s babičkou a máma s tetou, to byly ještě v té době malé holky, vystěhovaní za druhé světové války Němci, tak když se tam vrátili, tak hospodářství bylo totálně vybrakované. A tehdy si brali, nabízela - to byla ta UNRRA americká -, která nabízela výhodné půjčky pro zemědělce. Tak si dědeček vzal půjčku od té UNRRY na koupi dobytka, protože tam nebylo vůbec nic. Takže si vzal půjčku na koupi dobytka. Jenže potom po převratu tyhle dluhy přešly na Českou spořitelnu. A když pak museli odejít ze statku v tom jedenapadesátém roce, tak ten dluh jim zůstal. Ten ta Česká spořitelna na dědovi a babičce vymáhala pořád. A pamatuji si, děda umřel v šedesátém druhém roce a babička potom, ta umřela někdy v devadesátém druhém, a když jsem po ní likvidoval ty papíry a takové, tak tam měla v šuplíku štosy složenek z pošty, kde platila do sedmdesátého šestého roku ten dluh po stokoruně měsíčně. Až do toho sedmdesátého šestého roku.“

  • „Táta byl od čtyřicátého třetího roku nasazený v Německu na nucené práce a ve čtyřicátém čtvrtém roce, nevím tedy přesně kdy, se mu podařilo z toho Německa z těch nucených prací utéct a vrátil se sem domů. A tady, protože ten kraj perfektně znal, byl tady s těmi lidmi dost sžitý, hodně tady o tom kraji věděl, tak se zapojil do odbojové činnosti, do té partyzánské skupiny Fakel, která tady na Dobříšsku operovala. Ale otec nebyl nějak aktivní při bojových činnostech, ale jeho úkolem bylo tady v té partyzánské organizaci... měl za úkol dělat spojku. Zaprvé ten kraj bezvadně znal z té svojí pracovní činnosti, z té státní správy hrazení bystřin, a hodně lidí tady znal. Takže se snažil tak nějak pomáhat a spojovat ty jednotlivé články té dobříšské partyzánské organizace a shánět potraviny a léky a co bylo potřeba v té době dělat.“

  • Full recordings
  • 1

    Pánkov, 23.04.2022

    (audio)
    duration: 01:00:01
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Mě už režim moc netrápil, ale rodiče a prarodiče to odnesli

Josef Kuthan, 2022
Josef Kuthan, 2022
photo: Post Bellum

Josef Kuthan se narodil 21. září 1955 v Příbrami jako jediné dítě Josefa a Jaroslavy Kuthanových. Dětství prožil střídavě v Praze na Žižkově, kde absolvoval i základní školu, a u babičky ve Velké Lečici nedaleko Dobříše. Jeho otec Josef se narodil v roce 1922 a za války byl nuceně nasazen v Německu. Odtud v roce 1944 utekl a zapojil se na Dobříšsku do odboje jako spojka partyzánské skupiny Fakel. Po válce dělal dva roky tajemníka základní partyzánské organizace na Dobříši, než ji komunisté rozpustili. Josefovy prarodiče z matčiny strany komunisté v roce 1951 vystěhovali ze statku v Dublovicích, po sametové revoluci jej získali zpět v restituci jen částečně. Josef Kuthan se po základní škole vyučil v Příbrami automechanikem a pracoval v místní Mototechně. V polovině 70. let absolvoval vojenskou službu u letectva v Brně a v Praze - Kbelích, kde sloužil v inženýrsko- letové službě. V roce 1978 se oženil a se ženou vychovali dva syny. Dálkově si dodělal pětiletou střední zemědělsko-technickou školu v Mladé Boleslavi a až do sametové revoluce pracoval jako technik a později vedoucí dílen v agrochemickém podniku u Hostivice. Po revoluci začal pracovat jako živnostník, důchod užívá v osadě Pánkov nedaleko Nového Knína.