Erna Podhorská

* 1930

  • „Maminka říkala, že byl dědeček uznáván jako dobrý člověk, který všem pomáhal. Zařídil třeba stavbu silnice z Porchova do Pskova, což bylo asi čtyřicet kilometrů daleko a byly tam všechny školy a tak. A dědeček navrhnul, pojďte, uděláme tady pěknou silnici. Takže byl všemi obdivován, pomalu jako pan starosta, všem uměl poradit. Ale když potom přišla ta revoluce, tak bylo najednou všechno špatný. Maminka říkala: ‚My jsme utíkali a já jsem viděla, jak najednou lidi, kteří s námi dřív dobře jednali a pracovali u nás, tak házeli z naší ložnice polštáře a deky, všechno na dvůr, a jako by se radovali, že je všechno jejich.‘ Tak to byl takový velký útěk mojí rodiny, protože se báli, že je snad ubijou, a proto maminka říkala: ‚Já už nikdy nechci vzpomínat na Rusko, protože to pro nás bylo hrozné, když nás vlastně z našeho majetku vyštvali.‘“

  • „To vidím ještě teď před očima, to jsme byli v sokolovně a najednou městský rozhlas hlásil, že je konec války. A to jsme šli ze sokola, to byl asi pátek, a my jsme všichni letěli ke škole na náměstí. Byla nás parta asi dvacet dětí, my jsme utíkali, že je konec války, a my mysleli, že už tam ti němečtí vojáci nejsou. Ale oni se snad ti němečtí vojáci taky radovali, že je konec války, protože vyběhli všelijak postrojení, někteří ve vojenských oblecích, někteří jen v trenkách, ale všichni jsme se pomalu na tom náměstí objímali, že je konec války, i s těmi Němci. A když jsme přišli domů, maminka se zlobila, že se na nás mohli vrhnout. My jsme byly poblázněné děti, které tou válkou hrozně trpěly. A teď najednou byl konec, tak jsme se radovaly. To byl krásný den.“

  • „Přijelo velké auto, a představte si, že vše, co bylo v obchodě v regálech zboží, tak všechno vybrali. Dokonce si dovolili dveřmi přejít do pokoje a vybrat nám ze skříní, co maminka, když jsme měli narozeniny nebo Vánoce, nikdo dárky nekupoval, ale dostali jsme třeba osušku nebo ručníky nebo pěkné utěrky a maminka říkala, že to máme do výbavy, a oni si dovolili i do toho bytu vniknout, otevřít skříně a vybrat nám všechno toto zboží. Potom to v obchodě pana Ševčíka, v Přelouči byly tři obchody s textilem – Svobodovi, Dejmalovi a Ševčík – a do výkladu u Ševčíkových dali všechny tyto věci. Ukázali, co jsme prý měli všechno schovaný, a někdo napsal na výklad: ‚To moje dcera má lepší výbavu!‘ Oni ukazovali jako zatajené zboží. Já nevím, co se to tehdy stalo, protože naši měli dobrý vztah k lidem, chraň bože, že by na někoho byli zlí nebo špatně hovořili. Vždy to byli dobří lidé. A ten komunismus nás teda pěkně okradl.“

  • Full recordings
  • 1

    Hradec Králové, 18.02.2022

    (audio)
    duration: 01:49:09
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
  • 2

    Pardubice, 14.03.2023

    (audio)
    duration: 04:20
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

V Rusku je ožebračili bolševici, v Čechách po 30 letech komunisti

Devatenáctiletá Erna Podhorská, rozená Dejmalová, v roce 1949
Devatenáctiletá Erna Podhorská, rozená Dejmalová, v roce 1949
photo: archiv pamětníka

Narodila se 3. května 1930 v Přelouči jako druhé dítě manželům Dejmalovým, kteří měli v tomto malém východočeském městě obchod s textilem. Dařilo se jim tak dobře, že si v Praze Strašnicích postavili činžovní dům. O prosperující obchod přišli po komunistickém převratu v roce 1948 a stejně tak i o pražský dům, na který ale museli i nadále platit hypotéku. Konec války vítali, báli se ovšem přicházející sovětské armády, neboť Ernina matka utekla s rodiči z Ruska po bolševické revoluci a přišla do Československa v roce 1920 spolu s legionáři. Erna po válce studovala obchodní akademii a zdravotní školu a pracovala jako zdravotní sestra na dětském oddělení pardubické nemocnice. V roce 1951 se vdala za Vladimíra Podhorského, jehož rodina byla za druhé světové války těžce perzekvována. V roce 1966 se jí narodila dcera Vladimíra a ihned po mateřské dovolené Erna Podhorská nastoupila do kojeneckého ústavu ve Vesce, kde pracovala až do roku 1991. Ve věku 43 let ovdověla a už se víckrát nevdala. V roce 2023 žila u své dcery v Pardubicích Rosicích.