Borisa Kučerová

* 1933

  • „Jak začínala oj, tak tam bylo uvázáno pět provazů a každý ten jeden z nich [Němců] měl ten provaz takhle a držel ho. Na tom voze seděl bývalý komisař, starosta města [Fritz Mikiska] a to byl Němec. Ale on byl starosta i za první republiky. Byl to člověk velmi hodný, patřila mu továrna, dělaly se tam lopaty, rýče a tyhle věci. Ovšem za války se tam možná dělala nějaká munice, to já nevím. Tenhle člověk, který zachránil pár lidí v Litovli, tak ho lůza postavila na poštovní vůz, on tam klečel a držel se ohrádky. Nad ním byli dva Češi Litoveláci, ale z takové té lůzy, která tam byla. Nebylo jich moc, ale byli tam. A i byli oblečení do nějakých uniforem, asi československých četníků, měli bič a tím bičem bili ty lidi, kteří táhli ten vůz. A oni vždycky řekli: ‚Halt a zastavit!‘ Čili oni zastavili a tenhle pan starosta tam musel říct – já si to pamatuju doslova: ‚Já jsem zrádce českého národa a Hitler je svině.‘ A musel to opakovat německy. A vždycky ujeli takových nějakých patnáct dvacet metrů. Ti, co táhli vůz, byli už tak schvácení, měli úplně červené tváře. Bylo vidět, že táhnou z posledních sil. Tak tohle jsem viděla na vlastní oči.“

  • „Mosty byly vyhozené. Ovšem Rusáci udělali rychle pontonové mosty a pokračovali dál. My jsme šli k řece a tam byl hrozný obraz. V Litovli u řeky Moravy byla v lesíku hájenka a tam byl hajný Němec. A tenhle člověk byl vpresovaný ve vozíku. To byly takové malé vozíky, v kterých se vozila tráva. Hlavu měl takhle zvrácenou, měl na sobě mokré šaty, protože ho prý hodili do vody a pak ho z vody vytáhli. To jsem se teda dozvěděla, jak si to tam lidi vyprávěli. On ležel a chroptěl a lidi chodili a plivali na něho. Potom už jsme byli zalezlí a někde jsme si hráli a vůbec jsme nikam nešli. Dodnes to vidím před sebou. Říkala jsem si: 'Jak je možné, že lidé takhle klesnou?'“

  • „My jsme chodili na Májovou a byl večer a otevřely se dveře a přišel důstojník. A ptal se matky, jestli by byla tak laskavá a mohla ohřát vodu, že si potřebují něco přeprat a jestli mohou použít studnu na dvoře. Tak naše matka řekla, že jo, protože SS... Ale oni byli velmi slušní a byli to zřejmě tihle lidé, kteří vypálili Javoříčko, protože to bylo před tím Javoříčkem.“

  • Full recordings
  • 1

    Šumperk, 16.05.2022

    (audio)
    duration: 02:24:17
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Po válce začal jazz a najednou konec a kupředu levá

Borisa Kučerová v roce 2022
Borisa Kučerová v roce 2022
photo: Post Bellum

Borisa Kučerová, rodným příjmením Trávníčková, se narodila 10. května 1933 v Litovli. Za druhé světové války zažila prohlídku gestapa v domě kvůli podezření z napomáhání Židům, nebo v blízké Července projíždějící transporty Židů do Osvětimi. Jejího strýce Karla Prášila popravili nacisté za partyzánskou činnost a jednu z nejlepších kamarádek Alici Festovou zavraždili v jejích devíti letech ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec. Na konci války pak u nich v domě opakovaně přespali vojáci wehrmachtu. V květnu 1945 byla svědkem lynčování Němců v Litovli. Po studiích pracovala jako zdravotní sestra a laborantka v nemocnicích v Šumperku, na Hradisku v Olomouci, v Ostravě Zábřehu a Porubě. S manželem Metodějem Kučerou má tři děti. Opakovaně zažila ústrky v zaměstnání kvůli svým protirežimním postojům. V roce 1983 pomohla nejmladšímu synovi Dušanovi těsně před jeho maturitou s útěkem na Západ. Kvůli tomu prošla nespočtem výslechů u StB. Po odchodu do důchodu se v roce 1987 přestěhovala na chalupu v osadě Bukovice v podhůří Hrubého Jeseníku, kde se svým druhým manželem Milanem Němcem bydlela i v době natáčení, v roce 2022.