„Vedle modlitebny byla silnice a za silnicí byla ruská kasárna. Viděli jsme, jak v neděli ráno tam hraje hudba, ti vojáci musí utíkat do kopce po silnici směrem k Janovicím a zpátky. Bylo tam plno ruských důstojníků, tak jsme viděli, jak se chovají. Každý měl svého pucfleka, jak to nazvat, co mu nosil tašky, kufry, viděli jsme, jak ho kopal do zadku, no prostě úplně jiné jednání. Taky nám chodili na třešně, kluci, někdy. Chodili prodávat benzín v kanystrech, prodali by všechno, ti vojáci. Musím říct, že jsem si někdy koupil. Taky přišel nějaký vojáček a říkal: ‚Vy máte dočku, dceru.‘ Ona měla maturovat, Světlanka. ‚Nepotřebuje pomoct s ruštinou? Já bych jí pomohl. A jestli píše nějakou práci, já bych jí to opravil.‘ Já jsem poděkoval, že ne, protože přece jenom by z toho měl problém on i já. Ale tak jsme nějak vycházeli. Byl jsem pak svědkem odjezdu sovětských vojsk z Frenštátu pod Radhoštěm. Škoda, že jsem si nezaznamenal žádnou fotku. Byla to velká událost. Na nádraží jsme stáli, loučili se s nima. Dostal i kytici ten velitel, no byli jsme rádi, že prostě budou pryč.“
„V říjnu 67 jsem nastoupil na seminář bohoslovecký v Jirchářích a začal jsem studium. Nebylo to pro mě úplně snadné, protože jsem neměl vlastně maturitu. Je pravda, že jsem se učil anglicky, měl jsem teologické předvzdělání, ale přece jenom jazyky – latina, řečtina, němčina a hebrejština mi daly dost práce, ale já jsem byl takový pilný, že jsem to zvládal. Taky jsem začal chodit s Janou Martínkovou, svojí manželkou, tak to byl hezký čas studia. Tenkrát na fakultě byli jako studenti různé známé osobnosti. Třeba o nějaký ročník výš Sváťa Karásek, písničkář, Miloš Rejchrt, pak se tam někde mihl Vráťa Brabenec, se mnou v ročníku byl Aleš Březina, později emigroval do Kanady, byl jsem tam za ním jednou. A pak velmi schopný Dan Drápal, o rok níže byl potom známý chartista Jan Kozlík.“
„V roce 1954 byl otec z vojny propuštěn domů. A potom PTP bylo vůbec zrušeno. Tahleta věc měla i svá pozitiva. Protože v říjnu 1952 byla naše církev zakázána a řada kazatelů zvláště na Slovensku byla zavřená, odsouzeni k trestům pěti až sedmi let. Tím, že byl otec v PTP, tak se tomu vlastně vyhnul. Já si na tu dobu pamatuji. Scházeli jsme se v ilegalitě v rodinách, ale život církve nijak netrpěl. Bylo tam dost aktivních lidí, takže každou sobotu byly desítky pobožností v rodinách, odpoledne se setkávala mládež, fungovaly dětské školky a v té době byly i nové křty v ilegalitě, v řece Odře, takže já na to vzpomínám jako na dobu aktivní a činnou.“
Petr Krynský se narodil 27. února 1945 v Ostravě jako třetí z pěti dětí manželů Dimitrije a Jiřiny Krynských. Otec, jako dítě repatriované z Ukrajiny, byl kazatelem Církve adventistů sedmého dne, krátce působil na Podkarpatské Rusi, pak v Ostravě. V padesátých letech byl jako nepohodlný odvelen režimem do PTP. Činnost Církve adventistů s.d. byla v té době zakázána, působila však úspěšně v ilegalitě a byla v roce 1956 znovu povolena. Dimitrij Krynský opět mohl působit jako kazatel. V roce 1959 byli rodiče pamětníka odsouzeni do vězení, neboť neposílali své děti v sobotu do školy. Tím Dimitrij Krynský ztratil souhlas k vykonávání duchovenské činnosti. Po propuštění pracoval jako horník na šachtě, později jako zedník. Nadále však zůstal výraznou postavou v Církvi a svou statečností vzdorovat režimu byl ostatním příkladem. Petr Krynský se vyučil stavebním klempířem a později, aby se vyhnul vojenské službě, nastoupil do dolů. Na konci 60. let, v době politického uvolnění, byl přijat na Evangelickou bohosloveckou fakultu a po ukončení studia působil postupně ve více sborech Církve adventistů s.d.. V době totality působil mnohdy tajně, např. vedl tábory mládeže. V roce 1995 úspěšně dokončil doktorandská studia, učil externě na Teologickém semináři na Sázavě a je autorem několika knih. V době natáčení žil se svou manželkou Janou v Berouně poblíž svých dětí. I když je od roku 2008 důchodcem, je stále aktivní v Církvi i mimo ni.
Ivan Krynský, dědeček Petra Krynského, učitel ve Zdolbunově na Volyni. Narodil se 19. července 1877, zemřel v roce 1914. Fotografie pochází asi z roku 1910
Ivan Krynský, dědeček Petra Krynského, učitel ve Zdolbunově na Volyni. Narodil se 19. července 1877, zemřel v roce 1914. Fotografie pochází asi z roku 1910
Marie Krynská rozená Hrbková, babička Petra Krynského, volyňská Češka. Narodila se 14. března 1880 v Pokřikově u Hlinska do evangelické rodiny, která na konci 19. století emigrovala na Volyň. Fotografie pochází asi z roku 1953
Marie Krynská rozená Hrbková, babička Petra Krynského, volyňská Češka. Narodila se 14. března 1880 v Pokřikově u Hlinska do evangelické rodiny, která na konci 19. století emigrovala na Volyň. Fotografie pochází asi z roku 1953
