James Václav Kříž

* 1929

  • „Zá války byl jeden problém v tom, že jednou, po Heydrichovi, když přišli, byl nový okresní hejtman, tak si pozval všechny starosty, aby si převzali nové pověřovací listiny. A my jsme tenkrát měli okresní úřad v Kralupech a ten se přeložil do Roudnice. Tatínek byl pozvaný do Roudnice k panu hejtmanovi na návštěvu a bylo mu řečeno, že se od něho očekává, od všech starostů, že budou zdravit správným pozdravem. To znamená zvednout pravici a: ,Heil Hitler‘. A já si pamatuju, že tatínek říkal mamince: ,Hele, já tam teda půjdu, ale tu pazouru nezvednu. Já jsem Čech a nebudu tam hajlovat. Tak mně připrav nějakou svačinu, protože já už se asi nevrátím.' To byla taková trapná, blbá situace. A on se vrátil, protože když tam přišel, tak ta sekretářka říkala: ,Pan hejtman se omlouvá, byl neočekávaně odvolán na důležitou schůzku, tak tady máte tu pověřovací listinu a můžete jít klidně domů.‘ Tak měl štěstí – nemusel hajlovat a dostal pověřovací listinu.“

  • „Co bylo zajímavé za války, tam nám chodily proudy – ve čtyřiačtyřicátém a pětačtyřicátém roce – zajatců. Většinou ruských a polských, z východního Polska do západního Německa. Těch bylo vždycky několik stovek a vždycky je vedl Volkssturm, staří němečtí dědkové. My jsme měli velkou stodolu, tak v ní přespávali. Tam jich bylo vždycky takových dvě stě dvě stě padesát přes noc. A šli dál. Jednou, to byla ruská kolona, a tam před vesnicí jeden Rus viděl spadnout řípu, tím sedláci krmili dobytek. On tam skočil, do škarpy, chtěl ji sebrat a ten starý Němec z Volkssturmu, nemohl ani unést flintu, ho zastřelil a šli klidně dál. A nechal ho tam ležet. Každý se bál s ním něco dělat a tatínek povídal strážníkovi: ,Pane Plachý, přece ho tam nemůžeme nechat. Je to člověk a musíme ho důstojně pohřbít.‘ ,Ale kde vezmeme rakev?‘ Tatínek povídal: ,Tam máme jeviště v hospodě, vezměte si z toho prkna a stlučte rakev.‘ Tak udělali rakev a byl pohřeb v rohu hřbitova. Na pohřeb jsme přišli jenom já, sestra, tatínek s maminkou a pan strážník. Tak jsme ho pochovali. A on to ani nebyl Rusák, to byl Ukrajinec. A tím to skončilo. Jenže po válce se z něj stal velký hrdina. Vedlejší obec byla plná bolševiků, v Černuci každého Prvního máje chodili s muzikou, s prapory, s věnci, proslovy. Nějaký hrdinný sovětský voják tam padnul za naši svobodu.“

  • „Ten pašerák mi dal doklady svého bratra, který byl tak starý jako já a vypadal podobně. Kdyby mě chtěli legitimovat, tak jsem měl východoněmecký občanský průkaz. Ale protože byl vlak tak přeplněný, tak se nedalo ani projít. Tak mě nikdo nekontroloval a celou cestu z Drážďan do Berlína nikdo nepřišel. Kolem poledne jsme se dostali do Berlína, vystoupili a on mě převedl přes řeku Sprévu, která rozdělovala Východní a Západní Berlín, tam žádné kontroly nebyly, tak jsme klidně přešli. Tenkrát ještě nebyla žádná Berlínská zeď. A v jednu hodinu odpoledne už jsem stál u západoněmecké policejní stanice.“

  • Full recordings
  • 1

    Phoenix, 15.02.2023

    (audio)
    duration: 33:49
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Phoenix, 21.02.2023

    (audio)
    duration: 02:32:27
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Dostal jsem se do Západního Berlína a neměl vůbec nic. Ani kartáček na zuby

Václav Kříž
Václav Kříž
photo: Archiv pamětníka

Václav Kříž se narodil 10. května 1929 v obci Nabdín u Velvar na Kladensku. Otec Václav v Nabdíně zastával v dobách druhé světové války funkci starosty. Ve své rodné obci se stal Václav svědkem násilí na sovětských zajatcích i vojácích německého wehrmachtu a následného příjezdu Rudé armády. V roce 1948 složil maturitu na Vyšší hospodářské škole v Roudnici nad Labem. Po komunistickém převratu rodina přišla o hospodářství s veškerým vybavením, dobytkem a 25 hektary polností. Václav nemohl z kádrových důvodů studovat vysokou školu a rozhodl se pro ilegální přechod hranice. Za pomoci převaděčů se o Vánocích 1951 dostal do Západního Berlína. Po administrativních peripetiích pak v lednu 1953 odplul lodí do USA. Ve Spojených státech založil rodinu, získal magisterský (MBA) titul na Northwestern University ve státě Illinois a následně zastával řadu vysokých a prestižních pracovních pozic. Po sametové revoluci pracovně působil tři roky v Praze. V roce 2023 žil v Arizoně.