Anastázie Králová

* 1928

  • „Jednou pan Hájek říká, že se mu ta situace nelíbí a co se mnou. Paní Hájková byla v pokročilém těhotenství. Domů jsem jít nemohla. Rodiče bydleli u fabriky. Já povídám, že půjdu do nemocnice, že mám vodu v koleni. Jak oni měli na pile nějakou schůzku, tak jsme viděli, že se tam střílí. Byli tam i mrtví. Já nevím. Že tam snad měl být nějaký konfident a Němci to přepadli a bylo zle. V noci ani ráno se pan Hájek nevrátil. Tak jsem paní Hájkové řekla, že budu muset do špitálu. Víte, co jsem v nemocnici zažila strachu? Furt oči na dveřích, jestli nepřijdou Němci, náhodou na mě ve špitále nepřišli. Potom, jak jsem se vrátila domů, paní Hájkovou zavřeli. Ale ona už potom brzy rodila, tak ji pustili. Tak jsem šla zase tam. Zase dál chodili jak Němci, tak partyzáni. Pan Machálek, ten z toho byl na nervy a zbláznil se.“

  • „Naproti našeho domu byla zahrada, cesta do Ratiboře a za cestou pila, mlýn a domky. V jednom domku měl majitel fabriky, pan Hájek, pronajatý pokoj, a třeba když partyzáni čekali na nějaké zprávy nebo byl někdo z nich nemocný, tak byli tam. Za těma domkama tekla řeka Ratibořka, no tak já plenky v lavoře, pod plínkama kastroly s jídlem. Nosívala jsem jim tam jídlo a položila jsem ho na schody u dveří a pak šla vymáchat plenky. Jak jsem šla zpátky, vzala jsem kastroly, dala pod plenky a šla. Takovou práci jsem dělala.“

  • „Nebo když jsme šli na Vsetín, tak tam se šlo bosky. Před Vsetínem bylo takový koryto, ve kterém tekla voda a byla tam lavička. Umyli jsme si tam nohy, obuli boty a šli do města. A zpátky zase vyzuli a šli pěšky. Ale nejenom my. Všechny děti.“

  • Full recordings
  • 1

    Odry, 07.01.2015

    (audio)
    duration: 01:20:21
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Jídlo nosila partyzánům pod dětskými plenkami

Anastázie Králová v době kdy dělalala spojku partyzánům
Anastázie Králová v době kdy dělalala spojku partyzánům
photo: archiv pamětnice

Anastázie Králová, rodným příjmením Janošová, se narodila 20. září 1928 v Ratiboři. V této obci se také v roce 1943 stala spojkou odbojové organizace Pro vlast a později 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Dodávala nejen důležité informace, ale i potraviny a šatstvo. Po přestřelce na ratibořské pile na konci října roku 1944 jí hrozilo prozrazení. Využila tehdy své nemoci a na nějaký čas se ukryla v nemocnici. I po návratu se dál aktivně zapojovala jako spojka, přestože dům, ve kterém bydlela, byl pod dohledem gestapa. Po válce se vyučila švadlenou a s manželem pak dlouhá léta žila v obci Loučky nedaleko města Odry. V roce 1988 se přestěhovali do Oder a v tomto městě žije i dnes.