Josef Král

* 1935

  • „Nakonec jsem dělal dost zodpovědnou práci, protože jsem tam dělal takového velitele asi pěti klukům a starali jsme se o osvětlení letiště, když bylo noční létání. A tam byly pohotovostní stíhačky, ty Migy 15, které startovaly proti nepříteli, protože Američané měli takové letadlo, jmenovalo se Canberra, dvoumotorové tryskové, a to tady létalo a fotografovalo. A oni na něj vždycky startovali, ale ta Canberra byla o dva kilometry výš, než byly ty Migy, takže se nemohlo nic stát a dost jsme se s tím bavili. Ale v tom případě jsme museli svítit na letiště a zúčastnit se tohohle toho.“

  • „No ještě k těm zkouškám, které oba kluci museli dělat, tak bylo zajímavé, že Pepík dělal zkoušku na tu školu v Čáslavi, zemědělku, a když jsme přijeli domů, tak už jsme tam měli dopis, že ho neberou. Takže ta ženská z kanceláře, která to asi nesla na poštu, tak to tam dala o den dřív, než to tam měla dát, takže jsme přijeli domů a už to bylo vyřízené, takhle to fungovalo.“

  • „Pak nám přišlo takové nějaké oznámení, že světový veterinární kongres se koná v Moskvě. A ředitel říká: 'No jo, tak hele, publikace, všechno možné nabídněte, ať se o nás ví, oni vás tam stejně nikoho nevezmou, ale ať se o nás ví, napište to.' No tak jsme to udělali. Já jsem říkal, že tam stejně nemůžu jet, a on: 'No neboj se, tam nepojedeš samozřejmě.' A najednou přišel dopis z Paříže, že přípravný výbor světového veterinárního kongresu mě zvolil za místopředsedu jedné pracovní sekce. Teď co s tím? 'Tak ty se omluvíš, napiš, že jsi nemocný.' Já říkám: 'Já jsem zdravý, já napíšu, že z politických důvodů nemůžu do Moskvy.' No bylo z toho veliké drama, teď se to řešilo, já jsem neustoupil a ředitel vymyslel fintu. Existovala nějaká taková organizace, Vědeckotechnická společnost, VTS se to jmenovalo, a ta dělala výlety s nějakým technickým zaměřením a tam se jet mohlo. Tak se vymyslelo, že VTS, kterou jsme samozřejmě na pracovišti měli taky, uspořádá zájezd do Moskvy na veterinární kongres. No a já z těch lidí, kteří tam jeli, jsem říkal: 'Já jsem zase poškozený, já nemůžu, já si to nebudu platit, já na to nemám.' Protože se to platilo, asi půlka. 'Nedělej si starosti, já ti dám mimořádnou prémii!' Tak mi dal mimořádnou prémii a já jsem tam odjel. Tak takovéhle absurdní věci se odehrávaly, že je to prostě k nevíře.“

  • Full recordings
  • 1

    Sedlov, 26.11.2019

    (audio)
    duration: 01:17:13
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Měl jsem v životě štěstí na lidi

Josef Král, 1940
Josef Král, 1940
photo: archiv pamětníka

Josef Král se narodil 26. dubna 1935 v Praze na Malé Straně, v roce 1938 se rodina stěhovala do Sedlova u Kolína. Maminka, rozená Mandelíková, pocházela ze židovské rodiny, většina příbuzných stačila ještě před válkou odejít do zahraničí. Josef vzpomíná na mobilizaci v roce 1938. V roce 1942 rodině nacisté zabavili majetek a donutili je vystěhovat se ze Sedlova. Dědeček z matčiny strany, který zůstal v Československu, prošel několika koncentračními tábory, poslední z nich byla Osvětim. Přežil i pochod smrti. Pamětníkův otec strávil konec války v pracovním táboře. Josef vzpomíná na nálety na Kolín na podzim roku 1944 a na jaře 1945. Po absolvování základní školy nesměl jít na lesnickou ani zemědělskou střední školu, komunisté mu povolili studovat jen na zemědělského dělníka. Po škole pracoval u státních statků a vojnu strávil v Košicích a díky úřední chybě také na letišti v Bratislavě. Pracoval jako veterinární technik u Veterinární služby, při zaměstnání vystudoval střední školu i vysokou školu veterinární medicíny. Oženil se a má dva syny. Jelikož v roce 1968 zaujal odmítavý postoj vůči vstupu vojsk Varšavské smlouvy do země, nemohl dodělat téměř hotovou aspiranturu. Jeho synové měli potíže s přijetím na střední školu. Pracoval ve Výzkumném ústavu veterinárních léčiv a na kongresu v Moskvě byl zvolen místopředsedou jedné pracovní sekce. Odjet tam nakonec i přes zákaz mohl díky Vědeckotechnické společnosti. V roce 1989 s nadšením přivítal pád komunismu a hned odjel na výlet do Rakouska. V roce 1992 byl rodině v restituci navrácen majetek. Josef Král si založil firmu, přebral ještě státní statek a deset let na svých pozemcích hospodařil. Dodnes žije v Sedlově v domě, kde se narodila jeho maminka.