The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ivan Kožíšek (* 1948  †︎ 2014)

• narozen 22. září 1948 v České Kamenici

• mládí prožil v bývalých Sudetech na Šluknovsku, kde zažil postupnou devastaci místních statků po odsunutých sudetských Němcích a kulacích

• před vojnou absolvoval tzv. učiliště JZD

• narukoval v roce 1968, srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy zažil v posádce v Holíšově, po invazi odmítl dál sloužit jako voják, odeslán do ústavu pro choromyslné a pak propuštěn

• vystřídal nespočet zaměstnání, pracoval na stavbách, po lesích, dělal střešní izolace, bral jakékoliv místo, kde mu k práci poskytli i střechu nad hlavou

• na tři roky, znovu zakotvil v Praze, kde se seznámil s představiteli rodícího se undergroundu

• v polovině 70. let se přestěhoval do Rumburku

• v zimě 1977 i s manželkou podepsali prohlášení Charty 77

• protože pracoval u národního podniku TOS na vykládce vagonů, na rozdíl od manželky neztratil zaměstnání

• doma rozmnožovali Infoch, knížky, vydávali rumburský samizdat a pomáhali ostatním disidentům

• v roce 1981 napsal otevřený dopis prezidentu republiky Gustávu Husákovi za propuštění Rudolfa Battěka

• 31. srpna 1981 zatčen za schvalování trestného činu, vyšetřován v Litoměřicích

• v prosinci 1981 odsouzen na 7 měsíců nepodmíněně v I. NVS, trest si odpykal ve věznici Nové Sedlo, kde pracoval na železničních stavbách

• po návratu z vězení šikanován StB, pracoval jako řezač šrotu

• v roce 1989 podruhé souzen za položení květin na výročí 21. srpna u sochy „Nepokořeného“ v Rumburku, ale soud se protáhl až do revoluce, takže obžaloba byla stažena

• v listopadu 1989 svolal na místní náměstí v Rumburku velkou demonstraci

• na čas se angažoval v místním zastupitelstvu, ale brzy byl zklamán z vývoje poměrů a z veřejného života se stáhl

• v roce 2007 se začal amatérsky věnovat fotografii

• roku 2012 získal ocenění účastníka protikomunistického odboje

• zemřel 20. září 2014

• v roce 2018 získal in memoriam Cenu ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva

Jiný způsob zpracování

Tento medailon vychází z nahrávky a metodiky ÚSTR.