Jiří Kovanda

* 1953

  • „Mohli tam přijít jen osobně pozvaní lidé a zvalo se samozřejmě jen osobně. Bylo to jen pár lidí, kolegů, známých, třeba patnáct nebo dvacet. Petr Štembera byl po polovině 70. let noční hlídač v UMRPUM muzeu. Scházeli jsme se později večer u zadní brány do UMPRUM muzea. Ta brána tam ještě dneska je. Jak je židovský hřbitov, tak vedle něj je dodnes taková železná brána. Tam jsme měli sraz třeba v devět nebo deset večer. Petr Štembera k bráně přišel, otevřel ji a pustil nás zadem do muzea, které bylo zhaslé, a šli jsme do sklepa. A v tom sklepě se odehrávaly performance.“

  • „Ve Strašnicích fungoval Dům barikádníků, který je tu dodnes, a většinou se v něm pořádaly nějaké dechovky a podobné zábavy, což se také děje dodnes. Ale v druhé půlce šedesátých let se tam konaly také bigbítové koncerty. Některé byly večer, ale některé i odpoledne, od čtyř. Byl to koncert, ne tancovačka. Protože to bylo kousek od školy, pořádaly se tam hromadné výpravy spolužáků a spolužákyň. Přichomejtl jsem se k tomu náhodou, hrál jsem tehdy fotbal, kreslil jsem si zvířátka a chtěl jsem být přírodovědec. A jednou mi řekli, ať jdu s nimi. Byl to Olympic ve svých nejlepších letech, v roce 1967, úplně mě to dostalo. Hned jsem si začal shánět nahrávky, přestal jsem hrát fotbal, ze dne na den. Už jsem začal chtít mít delší vlasy. To byl myslím klíčový moment, tenhle koncert Olympiku.“

  • „Po vyučení na zedníka jsem nechtěl pracovat na stavbě jako zedník, protože to mi přišlo nemožný, tak jsem začal pracovat na stavbě pražského metra, to bylo asi v roce 1971. A jelikož stavba pražského metra byla pečlivě hlídaná a podporovaná akce, tak pracovníci měli různé výhody. A jedna z těch výhod byla ta, že když se upsali na dva roky, že budou na stavbě pracovat, tak šli na vojnu pouze na pět měsíců. Říkalo se tomu náhradní vojenská služba, to jsem absolvoval. Takže jsem se velké vojně vyhnul bez vlastního přičinění a šel jsem na vojnu na pět měsíců v roce 1975.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 20.10.2016

    (audio)
    duration: 01:38:39
  • 2

    Praha, 26.01.2017

    (audio)
    duration: 42:44
  • 3

    Praha, 12.03.2018

    (audio)
    duration: 47:57
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Fotografii performance šlo poštou běžně poslat na Západ

Jiří Kovanda, 20. narozeniny, Petřín 1973
Jiří Kovanda, 20. narozeniny, Petřín 1973
photo: archiv pamětníka

Jiří Kovanda se narodil 1. května 1953 v Praze na Vinohradech, dětství a mládí prožil ve čtvrti Strašnice, kde vychodil Základní školu Julia Fučíka. Na gymnázium nebyl přijat kvůli nedostačujícím výsledkům přijímacího testu, a tak ho otec přihlásil na stavební učňovský obor s maturitou v Praze-Malešicích. Po vyučení pracoval do roku 1977 jako zeměměřič na stavbě metra. Poté získal zaměstnání v depozitáři Národní galerie. Ještě na základní škole vznikla žákovská bigbítová kapela, pro kterou kreslil pozvánky a plakáty na akce, díky zdejší partě se také dostal na koncert kapely Olympic, což ho ovlivnilo v zájmu o hudbu. Od druhé poloviny 70. let se věnoval performancím. Na eskalátoru se postavil opačně, takže se někomu koukal do tváře, nebo se s rozpaženýma rukama zastavil na Václavském náměstí. Kovandovu činnost dokumentoval fotograf, neboť cílem bylo, aby se performance dál šířily - fotografie byly vystavovány rovněž na Západě. Pamětník i další čeští zástupci (Karel Miler, Jan Mlčoch a Petr Štembera) s performancemi skončili na přelomu 70. a 80. let. V 80. letech se věnoval malbě a od konce 80. let krátce také grafickému designu - například spolupracoval s taneční skupinou Uno nebo vytvořil obal gramofonové desky k filmu Bony a klid. Na politických změnách po roce 1989 ocenil možnost oficiální veřejné prezentace svého umění. V Národní galerii zůstal do roku 1995 a od té doby působí jako asistent v ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské Akademii výtvarných umění.