Měl jsem to štěstí, že jsem dělal bednáře
Download image
Petr Kotrbatý se narodil 21. října 1950 v Plzni. Jeho matka Marie Kotrbatá měla tři děti se třemi partnery, ale ani s jedním z nich dlouhodobě nežila, s dětmi jí pomáhal její otec. Děda Jan Kotrbatý byl dělník v pivovaru, přivydělával si opravami bot. S dřevěnými sudy se potkal daleko dřív, než se vyučil bednářem – děda dostával ty vyřazené od pivovaru a topil jimi, pamětník jako dítě řezal jejich dužiny (tedy jednotlivé díly, ze kterých je sud sestaven) napůl, aby se vešly do kamen. V roce 1966 nastoupil do odborného učiliště Západočeských pivovarů, jeho budova byla v areálu Gambrinusu. Vyučil se bednářem. Na praxi učni chodili do dvou úseků pivovaru, do „mechanické bednárny“, kde se opravovaly menší transportní sudy, nebo k „velké partě“, která se starala o velké ležácké sudy. Po škole pak nastoupil k „velké partě“, která tehdy pečovala o zhruba osm tisíc velkých ležáckých sudů – myly se, opravovaly, musely se nově vysmolit (nejdřív se z nich odstraňovala stará smola a pak se vystříkaly smolou novou). V roce 1974 se oženil a aby dostal rychleji byt, vstoupil do komunistické strany, hned po revoluci z ní zase vystoupil. Manželům se narodily dvě dcery, Petra a Pavlína, a Petr Kotrbatý si chodil přivydělávat – vykládal například z vagónů led, který se do pivovarské lednice vozil z Boleveckého rybníka. Když Gambrinus v roce 1993 vyměnil dřevěné ležácké sudy za CK tanky z nerezové oceli, přišel o práci bednáře, pracoval v jiných provozech pivovaru. V roce 2010 odešel do předčasného důchodu, mezi bednáře se pak ale na devět let vrátil jako brigádník. S kolegy z pivovaru chodí hrát bowling, pak si posedí a „zavzpomínají na mládí a řemeslo“.
