Josef Kotík

* 1945

  • "Některé děti, které byly znalé, věděly, že my děcka nepocházíme přímo z toho statku, ale jsme kousek nad nimi, tak nás braly stejně. Tam byly děti přímo z toho statku. Tam byli Bouskovi, Zmidlochovi, nad námi byli Mahvovi. Víceméně oni věděli, že tam ti lidi jsou všichni vystěhováni. To slovo kulak tam teda začal asi někdo používat. Když mi někdo řekl 'kulaku', tak já se ani nerozčiloval. Mně to nic neříkalo. Pak mi to řekli až tady ve Žďáru, když mi řekli, že nemohu být přijat, že jsem syn zemědělce."

  • "A tam byly pod dráhou postavené takové dva malé domečky. Tam jsme se nastěhovali s tím, že není elektřina a voda. Ta voda – se musel každý den vzít vozík, v zimě sáňky a dvě konve a zajet dolů do statku pro vodu. V zimě to byl problém, protože pumpa nefungovala, tak se chodilo po zmrzlých schodech do studny, která byla tři metry hluboko, a tam byly zamrzlé myši. To byla hrůza a děs. Na to si pamatuji jako... A co se mohlo dělat? Nic. Elektřina tam do té doby nebyla, protože my jsme tam bydleli tři roky."

  • "Byla taková fáma, že se za půl roku vrátíme, což nebyla nikdy pravda, to se nikdy neuskutečnilo. Věci byly dány do vejminku, ten se zamknul s tím, že se vrátíme, že to tam zůstane. Samozřejmě to nebyla pravda. Protože když jsem jezdil k Nedomům na prázdniny, tak jsem se hrozně divil, proč hračky, které byly dány na vejminek, tahají bohdalecká děcka. Já jsem je poznal. A další věc, co mě mrzelo dodneška, že tam byla jakási rodová knihovna a z té se nedochovalo vůbec nic."

  • Full recordings
  • 1

    Žďár nad Sázavou, 29.06.2021

    (audio)
    duration: 01:51:01
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Přestože táta vstoupil do JZD, komunisti nás stejně vystěhovali

Josef Kotík s manželkou, svatební fotografie
Josef Kotík s manželkou, svatební fotografie
photo: archiv pamětníka

Josef Kotík se narodil 20. prosince 1945 v Bohdalci na Českomoravské vrchovině. Vyrůstal v hospodářství rodičů, kteří vlastnili kolem 30 hektarů zemědělské půdy. Jeho otec Rudolf Kotík působil svého času jako obecní knihovník, měl vystudovanou hospodářskou školu a od roku 1942 vedl rodinný statek s dlouhou tradicí. Roku 1951 bylo v Bohdalci založeno jednotné zemědělské družstvo (JZD), kam Rudolf Kotík vstoupil, protože sám na hospodaření nestačil. I přestože svůj majetek odevzdal JZD, v dalším roce se proti němu rozeběhla štvavá kampaň. Z družstva byl posléze vyloučen, navrácená pole mu byla zaměněna za neúrodná a postupným vydíráním byl dohnán k vystěhování. Důvodem celého sporu měla být údajně zahrada vedle jejich stavení. Rodina byla vystěhována do Poříčí u Přibyslavi, kde žila v nevyhovujících podmínkách bez elektřiny a vody. Rudolf i Ludmila pracovali jako dělníci na zdejším státním statku. Tři roky poté, kdy Ludmila onemocněla a nemohla vykonávat práci, museli i toto místo opustit. Podobně dlouhou dobu pak žili ve Žďáru nad Sázavou u sestry Rudolfa Kotíka, která je poté nechala na soudní příkaz vystěhovat. Josef Kotík nemohl kvůli kádrovému posudku studovat střední školu a vyučil se ve strojírenském podniku ŽĎAS, kde působil celkem 48 let. Jeho otec Rudolf Kotík požádal v druhé polovině 60. let o rehabilitaci, která byla v době nastupující normalizace zamítnuta. Pracoval jako dělník a do své rodné vsi se už nikdy nevrátil. Jeho psychický stav byl poznamenán vystěhováním a také tragickou smrtí nejstaršího syna Miloslava. Zemřel ve věku 86 let a bohužel se nedožil pádu komunistického režimu. Pamětník žil v době natáčení (červen 2021) ve Žďáru nad Sázavou.