František Koraba

* 1928

  • „Pomocí získaných klíčů nastalo osvobozování všech našich spoluvězňů v našem křídle budovy a všech ostatních spoluvězňů z celé budovy gestapa. Komu patřily ony vysoké černé důstojnické holinky se velmi brzy zjistilo. Před budovou gestapa se nacházela skupina tanků, kde v otevřených poklopech pokuřovali a trůnili černě oděni ve vojenských čepicích se smrtčí hlavou. Ne v helmách, tudíž ne ve válečném odění, což bylo označení hitlerovských elitních jednotek. A tím se vysvětlila účast jednoho z nich, který do budovy vstoupil a u dveří chvíli postál.“

  • „Teď nastal rozhodující úkol – vylomit dvířka a dostat se na chodbu. Trvalo nám to asi půl hodiny, než se nám podařilo celý rám pomocí záklopky natolik uvolnit, že jsme získali jistotu, že máme vyhráno. V uvolněném postoji jsme se sotva vešli dva. Já a Zdeněk Štróbl. Tak jsme se se Zdeňkem střídali. Věřte, že nebylo jednoduché se odhodlat k tomuto bourání. Většina spoluvězňů nás odrazovala, ať neblázníme, že tam jsou gestapáci a až zjistí, o co se pokoušíme, tak nás prostě oddělají. A jestli jsou opravdu pryč, tak nás určitě někdo osvobodí zvenčí. Neustále nám bylo připomínáno, že kvůli nám, mně a Zdeňkovi, nakonec všichni přijdeme o život.“

  • „Život těchto gestapáku jsem měl, a to dvakrát, možnost poznat, když nás stráže s automaty odvedly do protější budovy do SS heimu, kde se nacházela i kuchyň pro všechny pracovníky gestapa. V rámci tohoto areálu byla i kuželna, kde se ve svém volnu a hlavně večer až do noci bavili hrou v porážení kuželek, které jsme jim museli stavět. Dokonce nám nabízeli cigarety a odlivky jejich šnapsu alkoholu. Snad aby se předvedli před slečnami, které jim dělaly společnost a které ovládaly i češtinu.“

  • „Když jsem přišel na řadu, odevzdával jsem veškeré své osobní věci. Až teprve [tehdy] jsem si uvědomil, že mezi všemi věcmi mám, do této chvíle jsem si na to vůbec nevzpomněl, těch nešťastných dvacet rublů. Nevím vůbec, proč jsem je bral s sebou na zákopy a proč jsem je neustále měl při sobě. [Padaly] otázky od koho je mám, jak jsem k nim přišel. Zkrátka bylo to trapné až ponižující. Až na závěr jsem ve svých šestnácti letech přišel o osm zdravých zubů, po kterých mi zůstaly jen kořeny. Stačilo uhodit dvakrát svazkem klíčů na železném kruhu o síle jednoho centimetru a to jednou z každé strany. Nevím ani, kde se ve mně vzal veškerý vzdor a [snaha] nedat na sobě [znát] automaticky následující slzy zároveň polykané se zbytky nacházejících se zubních úlomků.“

  • Full recordings
  • 1

    Poděbrady, 10.10.2014

    (audio)
    duration: 02:18:43
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Kvůli dvaceti rublům přišel o osm zubů

František Koraba se narodil 29. března 1928 v Novém Hrozenkově na Vsetínsku. Své dětství prožíval do roku 1938 v Košťanech nedaleko Teplic a po obsazení Sudet žila jejich rodina v Poděbradech. Začátkem roku 1945 musel nastoupit na nucené práce – kopání zákopů. Spolu s dalšími zákopníky cestoval do Bukovan u Olomouce. Jeho věrným kamarádem se stal o rok starší Zdeněk Štróbl, se kterým společně naplánovali a podnikli útěk. Večer 13. dubna 1945 prchli do Olomouce, odkud jim měl cestu vlakem zajistit pracovník železnice. Na cestě do Olomouce je zastavila německá hlídka. Po zajištění byli nejprve uvězněni v nedalekém opevnění, a poté převezeni do budovy gestapa v Olomouci. Při výslechu vyšetřovatelé u pamětníka objevili 20 rublů a kvůli tomu prý tehdy přišel o osm zubů. Z vězení se mu podařilo utéct do nedalekých Příkaz, kde byl pamětník raněn. Po zotavení se vydal s přítelem Zdeňkem zpět do Poděbrad. Pamětníkovi rodiče se mezitím domnívali, že jejich syna popravili v Brně na gestapu. V době natáčení rozhovoru (2014) žil František Koraba v Poděbradech.