Emilie Konečná

* 1933  †︎ 2018

  • „Potom už byla ta hrůza, jak Židy vraždili. Takže on se se synem ztratil a akorát ona v noci chodila a klepala na nás. Vždycky jsme jí na okno chystali jídlo. Spala někde venku a vždycky si ho vzala. Hrozně jsme se báli, protože kdyby to někdo viděl, tak jsme mohli být popraveni. Byla to hrozná situace, ale pak se ztratila a přestala chodit. Vůbec nevíme, kde skončila, protože jsme se taky hrozně báli. Oni na nás také jako na Čechy byli zaměření banderovci. Zažívali jsme s nimi hrozné problémy, protože přišli v noci, vzbudili nás a tatínek jim musel jít do kovárny kovat koně. Maminka jim šila takový bílý oblečení a kabáty, aby v zimě nebyli vidět. A taky pro jídlo k nám chodili. Takže my jsme byli pořád pod nějakým dohledem.“

  • „Provdala se tam babiččina sestra. Jmenovali se Andělovi a měli tam cukrárnu. Takže žili v Malíně dobře. Žel bohu se zachránil jen strýc. A teď vám ještě řeknu jak. Když Němci vtrhli do Malína a byl tam rachot, babiččina sestra s manželem a synem se šli schovat do zahrady. Lehli si do narostlého máku. Už totiž slyšeli výstřely a křik. Jenže babiččina sestra si vzpomněla, že neodvázala krávu, a tak ji šla odvázat, aby ji neodtáhli nebo nezastřelili. Jenže jak vycházela z chléva, tak ji na dvoře kulometem zastřelili Němci. On z máku nevylezl a jako jediný se z rodiny zachránil. Celou rodinu zabili a spálili. Takže to bylo taky hrozně smutný.“

  • Full recordings
  • 1

    Bludov, 19.07.2017

    (audio)
    duration: 02:08:54
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Slyšeli jsme křik a viděli kouř z hořících domů

Emile Konečná
Emile Konečná
photo: archiv pamětnice

Emilie Konečná, dívčím příjmením Doležalová, se narodila 3. března 1933 v obci Koryta v gubernii Dubno na Volyni v Polsku (dnes Ukrajina). Její rodina na rozdíl od většiny českých rodin bydlela v ukrajinské obci. Otec se živil jako kovář a matka jako švadlena. Bydleli v rozlehlém domě, k němuž patřilo malé hospodářství a také obchod. Společně s bytem ho pronajímali jednomu židovskému manželskému páru. Emílie Konečná si vzpomíná, že měli asi desetiletého syna, ale bohužel si nepamatuje jejich jména ani příjmení. Po obsazení Volyně německými vojáky v červnu 1941 se židovská rodina ztratila. Objevila se pouze paní, kterou Doležalovi tajně zásobovali potravinami. I ona ale nakonec zmizela a už ji nikdy neviděli. Emilie Konečná zažila také řádění banderovců, kteří přímo v obci pro výstrahu oběsili několik místních mužů. Dne 13. července 1943 dva její příbuzní zemřeli pří běsnění německých jednotek v Českém Malíně. Nacisté tam tehdy brutálně povraždili 374 českých obyvatel a obec vypálili. V roce 1947 rodina reemigrovala do Československa a usadila se v Petrově nad Desnou na Šumpersku. V roce 1955 se Emilie provdala za Stanislava Konečného a přestěhovala se do Bludova, kde žila i v roce 2017. Emilie Konečná zemřela v roce 2018.