Eva Kocmanová

* 1938

  • „Když jsme se nemohly se sestrou dočkat maminky, tak ona vylezla na okno, stála na něm a čekala, jestli už půjde. Dívala se, jestli už jde domů. A v tom taková strašná rána, to se všechno zatřáslo. My jsme měly nařízené, že jakmile uvidíme letadlo, tak si musíme vzít tepláky a utíkat do sklepa. Takže jsme popadly tepláky, utíkaly do sklepa a u dveří na dvůr a hned naproti byly dveře do sklepa, zase další rána a to všechno se jenom třáslo. Šly jsme do sklepa a už další nebyla. Až jsme potom vyšly, tak maminka přišla celá ustrašená, úplně vynervovaná, co se stalo.“

  • „To měla paní učitelku, která nás tehdy nechala, myslím pět nebo šest lidí, o koho se jednalo, bylo to v přístavbě Zelené školy, že máme počkat na chodbě po rodičovském sdružení. Teď ona si nás volala jednoho vedle druhýho po sobě, ne aby nás zavolala všechny. Když jsem přišla do třídy, tak říkám: ‚Paní učitelko, je to zbytečný, je to trapný pro mě i pro vás.‘ Ona řekla: ‚Pro mě to trapný není, ale divím se vám, vy jste moderní žena a chodíte do kostela. Že chodí vaše maminka denně do kostela, o tom vím, to je něco jinýho.‘ Já už jsem měla starou maminku, té už bylo k osmdesátce.“

  • „Já jsem měla posudek takový, proč jsem nemohla do školy. Žákyně ani rodiče nejeví kladný poměr k lidově demokratickému zřízení, a proto by z ní nevyšla inteligence věrná dělnické třídě, to byl ten třiapadesátý rok.“

  • Full recordings
  • 1

    Boskovice, 10.05.2022

    (audio)
    duration: 01:31:48
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Boskovice, 20.10.2022

    (audio)
    duration: 39:37
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Vy jste moderní žena a chodíte do kostela?

Eva Kocmanová v roce 1955
Eva Kocmanová v roce 1955
photo: archiv pamětnice

Eva Kocmanová se narodila 21. března 1938 v Boskovicích jako druhá dcera Františky a Josefa Kalandrových. Rodiče provozovali soukromé papírnictví a knihkupectví spojené s knihařskými službami. Na konci války viděla útěk německých vojáků a poslední noc před osvobozením trávila ve sklepě rodinného domu. Rodiče byli svědky náletu na Boskovice, při kterém zahynulo deset obyvatel. Po válce byla celá rodina aktivní v křesťanské tělovýchovné organizaci Orel. V roce 1953 přišli rodiče o svůj obchod a ona sama se kvůli špatnému posudku nedostala na střední školu. Vyučila se v podniku Metra Blansko elektromechaničkou a při zaměstnání vystudovala průmyslovku. Od roku 1960 až do odchodu do důchodu v roce 1995 pracovala v Boskovicích na nové telefonní ústředně. Tam se seznámila se svým budoucím manželem Karlem Kocmanem (1923–1998). V roce 1970 se vzali a narodily se jim dvě děti, starší syn Karel (1971–2004) a mladší dcera Eva (1973). V srpnu 1969 organizovala zájezd do Prahy, kde byli svědky manévrů policie, vojska a milicionářů během výročí okupace Československa vojsky Varšavská smlouva (VS). Vstoupila do Československé strany lidové (ČSL). V 80. letech její děti chodily na náboženství a účastnily se tajných táborů („chaloupky“), které organizovali Salesiáni. Kvůli tomu čelila šikaně ze strany režimu. Po revoluci v roce 1989 se podílela na obnově Orla v Boskovicích a vstoupila do Československé strany lidové. Pracovala jako dobrovolná sestra a instruktorka Červeného kříže. Zpívala v chrámovém sboru, v souboru Janáček, na pohřbech, svatbách a při vítání občánků. Víra ji byla vždy tou největší oporou. Do důchodu odešla roku 1995. V roce 2023 žila se svou dcerou v rodinném domě v Boskovicích.