Josef Kocman

„Když jsem prošel věkem té komunistické strany mládeže, [bylo mi] 28 roků a měl jsem si zažádat, abych vstoupil do strany. Tak jsem mlčel, oni mě vyřadili, vypsali z té strany mládeže a do komunistické jsem si nezažádal. Žádný si toho nevšiml, až když mi bylo asi 35 let, když mě viděli a řekli: ‚Proč nejsi v komunistické straně?‘ Tak mě začali utěžovat ze všech stran. ‚Buď zajdeš, nebo půjdeš na nekvalifikovanou práci, nebudeš víc řemeslník a nepůjdeš ani nikam jinam, protože komunistická strana je po celém státě. Nehneš se ty, ani tvoje rodina.‘ Jako elektrikář jsem si řemesla hleděl. Když mě odtamtud vyhodí a půjdu kopat s lopatou po venku a vyjdu v 65 letech do důchodu zničenej, proč bych nevyšel v těch padesáti? Říkal jsem si, že mě nesežerou, tak jako nesežrali ostatní. Řekl jsem si, že jim nebudu dělat vola, půjdu tam, pokejvu jim hlavou, zdvihnu ruku, když budou chtít volit a nazdar. Kam půjdou všichni, půjdu i já jako ovce s nimi. A bylo.“

„Já si to pamatuji. Několik z těch rodin, které měly německé jméno, jako ti Fiklové, kteří byli hodně nakloněni k Němcům. Ne tím, že by byli zbohatlí nebo byli kulaci nebo mlynáři. Na vesnici byli všichni na stejné úrovni. Ti byli vzati do oblasti zvané Bărăgan. Tím, že byli nakloněni k Němcům. Pamatuji si rodiny Jágrových, Fiklových – dědeček paní učitelky Gecse a oba její strejčkové. Celkem to bylo asi 18 rodin vzatých na Bărăgan. Ne tím, že by někde něco provinili, ale tím, že byli v podezření anebo někde nepozorně promluvili proti komunistické straně.“