Jan Klus

* 1929

  • „Pamatuji si na jednu schůzi ROH [Revolučního odborového hnutí]. Bylo to povinné, kontrolovali to. Přišli jsme tam, šéfem byl Oldřich Vojnar, který pocházel ze Stříteže. A tenkrát bylo období Chruščova. Vojnar vždycky říkal: ‚Soudruh Chruščééév.‘ Seděl jsem tam, něco se mluvilo a já jsem byl z toho nervózní. Vstal jsem a řekl: ‚Vy to neumíte ani vyslovit.‘ Ostatní zůstali sedět a čekali, co bude. Řekl jsem: ‚Maminka od rána do večera dře, dělá jednotky, je z toho celá křivá, a já tady sedím v takovém smradu!‘ Jako popelníky tam používali skleněné cihly, které byly plné nedopalků. Kouřilo se, seděli jsme v uzavřené místnosti. Vstal jsem a při odchodu jsem za sebou bouchl dveřmi. Druhého dne za mnou přišli, že mám jít na schůzku. Předvolali si mě, ale nešel jsem tam. Potom mě začali šikanovat.“

  • „Začali jsme chodit do školky. Byli jsme čtyři nejbližší sousedé, dvě holky a dva chlapci. Kdysi tam nebyly velké lány, ale malá políčka a mezi nimi meze. Meze byly tak vypasené, že to bylo jako koberec, protože se tam pásly krávy, kozy a všecko možné. Těmi mezemi se chodilo do školy. A kousek od nás vedla trať, Košicko-bohumínská dráha, kde byly závory. Dnes je všechno automatizované, ale tehdy tam stál železničář s červeným praporkem. Byl tam sloupek, kolečko a on ručně zvedal závory. Přišli jsme tam, závory byly zavřené. Byli jsme tam poprvé, tak jsme si říkali, co to je. Najednou jel vlak, lokomotiva. Už jsme chtěli přecházet na druhou stranu, ale zřízenec volal, ať nechodíme, že pojede ještě jeden vlak. Počítali jsme vagony. Bylo jich možná padesát, ale my jsme tenkrát uměli počítat jen do deseti.“

  • „Tátův bratr, druhý z řady sourozenců, Adam se jmenoval, chodil do základní školy v Košařiskách. Tenkrát se učilo jen polsky a německy. České školy vznikly až po roce 1918. A učitel říkal mámě, aby dala syna učit do polského Těšína, kde bylo gymnázium. Tam studoval, vystudoval a stal se z něho polský patriot. Tak je v té škole vedli. Potom přišli Němci a předvolali je, aby podepsali volkslistu [Deutsche Volksliste, listina Němců]. Odmítl to, protože byl vychovaný v polském duchu. Nepodepsal to. Vzali ho na gestapo, zbili ho a dostal se do Osvětimi. Asi za dva měsíce přišel lístek, a to si pamatuji jako dnes. Bylo to 14. srpna, když ten lístek z Osvětimi přišel. Sekali jsme tenkrát žito. Táta kosil, já se sestrou jsme nosili snopky. A táta brousil kosu a najednou mu vypadl brusný kámen na zem a začal plakat. Máma říkala: ‚Děti, běžte k tátovi, něco se mu asi stalo.‘ Kosa spadla na zem a on začal strašně plakat. Zdálky viděl, jak přichází jeho sestra v černých šatech. Věděl, co to znamená.“

  • Full recordings
  • 1

    Jablunkov, 06.02.2023

    (audio)
    duration: 02:25:39
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Jablunkov, 08.02.2023

    (audio)
    duration: 02:11:19
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 3

    Jablunkov, 14.02.2023

    (audio)
    duration: 21:40
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Bylo tragické, když nám komunisté vzali naše pole, koně a krávy

Jan Klus / 1961
Jan Klus / 1961
photo: Archiv pamětníka

Jak Klus se narodil 14. října 1929 v Jablunkově, v evangelické rodině, která se hlásila k polské národnosti. Rodiče měli grunt v osadě Černé pod beskydskou horou Kozubová. Hospodařili na šesti hektarech polí, chovali koně a krávy. Zažil polskou okupaci československého Těšínska v roce 1938. O necelý rok později zabralo Těšínsko Německo a pamětník se stal občanem Hitlerovy Třetí říše. Otec a další příbuzní podepsali ze strachu před perzekucemi listinu Němců (Deutsche Volksliste). Zatímco několik příbuzných muselo narukovat do wehrmachtu, jeho otec se tomu vyhnul, protože svážel dřevo z lesů pro potřeby německé armády. Jeho strýc Adam Klus, který se odmítl vzdát polské národnosti, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi. Jana Kluse na sklonku války Němci povolali jako šestnáctiletého do vojska, ale utekl z odvodu a několik týdnů do osvobození se skrýval. Po roce 1948, kdy v Československu začala komunistická diktatura, čelili rodiče nátlaku na vstup do jednotného zemědělského družstva (JZD). Matka družstvo podepsala po otcově smrti v roce 1958. Po válce Jan vystudoval strojní průmyslovou školu a většinu života pracoval v Třineckých železárnách. V roce 2023 žil v části Jablunkova Radvanov, kam se začátkem šedesátých let přiženil a založil tam rodinu.