„Při tom odsunu jsme byli až jako poslední. To bylo v roce 1946, kdy vlastně nám bylo oznámeno, že jsme vystěhovaný a že abychom si připravili nějaká zavazadla, co si budeme brát s sebou. Nevěděli jsme, kam přijdeme, co a jak. Byl dojednán termín, to si pamatuju, ještě sestry moje šily deky dohromady a do toho dávaly prádlo a takovýhle věci potřebný, co bylo, protože jsme si mohli vzít na osobu padesát kilo. Tak to nám jako sdělili, toho dne, co bylo sjednáno, potom přijelo nákladní auto, na které nás naložili. A odvezli nás do tábora, to byl takový na soustředění, odkud potom se odvíjely ty další věci. A ten tábor byl ve Šluknově. Na ten si pamatuju už jako dítě, to mně bylo pět let.“
„Po těch deseti letech se naskytla možnost, že jsme mohli náš dům, starý, původní, můj rodinný dům, že jsme mohli koupit zpátky. Potom, když nás vystěhovali, tak nám vlastně zkonfiskovali veškerý majetek. To jsme neměli nic jiného než jenom, co bylo v těch balíkách, co jsme si vezli s sebou. To ještě když v tom lágru, když jsme tam přišli, tak se pamatuju, tam měli takový prkna a každýmu ten raneček vysypali, ještě zkontrolovali. A pamatuju se, ještě tatínek měl v kapse cigarety, měl krabičku, tak tu mu sebrali. Tu ani nesměl mít. Tam jsme takhle byli. Přežili jsme celou zimu v tom lágru.“
„Babička byla potom odsunutá v roce 1945. Veškeré německé rodiny musely potom opouštět vlastně svůj domov, kde se narodily, kde žily. Já jako dítě si pamatuju, když babička odcházela, tak byl průvod takový, kde se těm lidem dalo předem říct, že si můžou zabalit do váhy padesáti kilogramů, co si můžou vzít s sebou. A to ostatní všechno zanechali doma. Byli odsunutý a my jsme potom o nich ani nevěděli, kde končili, kde končila jejich dráha. Až potom po dlouhé, dlouhé době jsme potom získali kontakt, kde vlastně jsou, a mohli jsme se s nimi i spojit.“
Wilibald Klinger se narodil 14. srpna 1941 ve Velkém Šenově. Pochází z německé rodiny, jeho babička byla po válce odsunuta spolu s dalšími Němci. Wilibaldovým rodičům přišel příkaz k vystěhování v roce 1946. Na transport čekali v táboře ve Šluknově asi tři čtyři měsíce. Rodina se nakonec díky práci tatínka vrátila zpátky. Majetek rodiny včetně domu byl zkonfiskován, usídlili se v Leopoldově. Po deseti letech se naskytla příležitost, aby rodina svůj původní dům odkoupila. Začal pracovat v podniku Stap, v roce 1965 se oženil. S manželkou se usadili na Vlčí Hoře, kde dříve provozovali také penzion. Poté co penzion prodali, se začal Wilibald věnovat létání. Letecký průkaz si udělal v šedesáti letech. V roce 2022 žil v obci Vlčí Hora na Šluknovskou. Wilibald Klinger zemřel při letecké nehodě 12. listopadu roku 2022.
