Marie Keprtová

* 1931

  • „Na Pankráci byl, potom byl na Karlově náměstí v trestnici a tam jsme ho viděli naposled. V roce 1940 byla taková krutá zima a poslali ho do Dachau – koncentračního tábora u Mnichova, kde 29. ledna v roce 1941 zemřel. Dostal tam zápal plic, dali ho do nemocnice a po válce se nám ozval pan generál, už nevím, jak se jmenoval. Mluvil s maminkou a říkal, že ležel vedle tatínka v nemocnici, že si povídali a najednou tatínek zemřel. My jsme dostali telegram: ‚Ulrich Diepolt‘ – ono se to psalo Diepold – ‚Ulrich Diepold ist tot.‘ A jestli maminka chce, aby tam přijela, ale maminka tam nechtěla – nechtěla nás opustit, tak napsala, že ne, že nepřijede, aby nám poslali urnu. Poslali nám urnu a my jsme ji pochovali na Vinohradském hřbitově. A aby se maminka uživila – uměla dobře německy – tak si udělala zkoušky a byla soukromá učitelka němčiny.“

  • „Tatínka zavřeli, protože nosil odznak Národního souručenství, ale on to nosil obráceně a znamenalo to smrt Němcům. Maminka jela do Plzně na pohřeb nějakého švagra a o tom víkendu jsme byli s tatínkem sami. Tak nás vzal, moji sestru odvedl ke kamarádce a mě tedy taky a šel po Václavském náměstí. Nějaký mladý gestapák mu ten odznak strhnul. Tatínek si to nenechal líbit, prý mu dal facku a jelo okolo německé auto, tak ho hned vzali do auta a odvezli na Pankrác. No a my, [já a] moje sestra, jsme přišly domů a celý byt byl rozházený. Našli… ‚V boj!‘ se to jmenovalo. Byli to důstojníci československé armády…“ – „Měl ten samizdat – ten časopis V boj!, ano?“ – „No, a tak to u nás našli. Když se maminka ptala, kdy tatínka pustí, tak jí gestapák odpověděl: ‚Až po válce, až po válce.‘“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 05.07.2025

    (audio)
    duration: 01:32:10
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Tatínka zatkli na ulici a už se nikdy nevrátil

Marie Keprtová v mládí
Marie Keprtová v mládí
photo: Archiv pamětnice

Marie Keprtová, rozená Diepoltová, přišla na svět 1. října 1931 v Praze do rodiny obchodníků Oldřicha a Františky Diepoltových. Rodiče provozovali lahůdkářství v Moravské ulici na Vinohradech, kde také bydleli. Otec původně působil jako důstojník československé armády. Marie měla starší sestru Olgu a jejich výchovu měla na starosti chůva Marie Straková, k níž měla Marie blízký vztah po celý život. Do školy nastoupila v roce 1937 na Mírovém náměstí. V roce 1939 byl její otec Oldřich Diepolt zatčen gestapem za projev odporu vůči okupantům. Po soudním řízení v Lipsku byl deportován do koncentračního tábora Dachau, kde v lednu 1941 zemřel. Dle svědectví generála Viléma Stanovského zemřel na zápal plic po těžké práci v mrazu. Marie nastoupila v roce 1942 na Reálné reformní dívčí gymnázium ve Slezské ulici. Vzpomíná na osudy některých židovských rodin ze sousedství, například na manžele Blochovy, kteří zahynuli v Treblince. V únoru 1945 prožila bombardování Prahy, které zasáhlo i Vinohrady. Po válce, v roce 1947, odjela na dvouměsíční pobyt do Francie v rámci programu pro pozůstalé po obětech nacismu. Studovala obchodní akademii v Karlíně, kde poznala svého budoucího manžela Vladimíra Keprta. Vzali se 16. září 1950 a měli dva syny. V roce 1954 nastoupila do Mototechny v oddělení dovozu, později pracovala v Merkurii, která dovážela kuchyňské spotřebiče. V oboru zahraničního obchodu strávila celkem dvacet let. V roce 1968 její sestra Olga emigrovala do Švýcarska a pamětnice se ocitla pod tlakem úřadů a Státní bezpečnosti. Ztratila možnost vyjíždět na Západ. Vstup do KSČ i spolupráci s StB odmítla. V roce 2003 ovdověla a o dva roky později ztratila i staršího syna Vladimíra, který zemřel náhle na skrytou srdeční vadu. V roce 2025 žila Marie Keprtová v Praze.