Bc. Ingrid Kejkrtová

„Když bereme, že začátek 17. listopadu je na Národní, a tam opravdu patří, 18. se rozhodli studenti především DAMU a Martin Mejstřík a tyhle školy pro okupační stávku. V neděli se na zemědělce volily [stávkové výbory], takže pro nás přímo na zemědělce to začalo devatenáctého. V té době jsem bydlela pod Karlovým náměstím. A dvacátého byly první ‚Sluneční hodiny‘ a pak byly každý den.“ – „Co to znamená, sluneční hodiny?“ – „To jsou opravdu sluneční hodiny, stupínky. Tam jsme se denně scházeli a říkali studentům informace, které jsme získávali z centra, z DISKu. U nás se úplně stejně jako na všech školách přepisovalo, lidé nám vozili jídlo, pití, posílali příspěvky. Mám i pár dopisů od družstev, kde nám vyjadřují podporu. Takže to probíhalo prakticky jako na všech ostatních školách.“

„V osmdesátém sedmém jsem se dostala poprvé na řádnou školu, z čehož jsem měla velkou radost a myslela jsem si, že to dostuduji. Ale já jsem takový člověk, který hodně komunikuje s lidmi, tak se opět ozvali z StB a začali se vyptávat konkrétně na další studenty mého ročníku. Nejdřív si mě samozřejmě předvolali na Bartolomějskou, to už člověk začal mít blbý pocit, ta doba byla zvláštní. Hlavně jsem byla z rodiny, která zažila roky šedesátý osmý, šedesátý devátý a čtyřicátý osmý, a člověk nevěděl, co se bude dít. Bylo to fakt nepříjemné, tak jsem, protože jsem tu matiku zas tak dobře neuměla a jak mě pořád přemlouvali ke spolupráci, tak jsem nevěděla, jak se z toho vyzout, tak jsem radši přerušila studium, což mi výrazně nepomohlo. Slibovali mi, že mi pomůžou s matikou. Zpátky jsem nastoupila v roce 1989.“