Pavel Kaplan

* 1962

  • „Dělal jsem na dálnopisu, takže jsem uměl strašně rychle psát. A tak jsem začal opisovat různé texty. Nejdřív texty různých kapel z desek nebo básně, třeba Ferlinghettiho a dalších beatniků, ale i texty Dylana nebo Donovana a dalších. Tehdy mě hodně brala právě beatnická generace. A začal jsem tam myslím opisovat nějaké texty z Jazzové sekce, i když jsem tehdy ještě nebyl členem. Opisovat a posílat na jiné posádky lidem, co jsem znal. Byli jsme ve spojení s ostatními letišti a vlastně jsme se nikdy neviděli ani si nikdy netelefonovali, jenom jsme si psali dálnopisem. Takže člověk nevěděl, kdo tam na druhé straně je, ale prostě jsme si psali jako dneska po nějakém chatu. To mě vlastně nikdy nenapadlo, že jsme ‚chatovali‘ už v osmdesátém prvním. Psali jsme si: Mám tohle, to by mě zajímalo, pošli mi to, a nemáš tohle…? A protože člověk zapnul nahrávání a do dálnopisu opsal třeba tři stránky textu, pak to jenom mačkal a ono se to tisklo znova a znova, tak jsem to vždycky vytiskl a dal klukům na oddíle nebo ostatním na obědě.“

  • „Najednou jsme já i lidi okolo mě v sobě cítili ohromnou energii. Nevím, kde se vzala, ale chtěli jsme prostě pomoct zlomit ten systém, který jsme zažívali okolo sebe. V prvních měsících, ale ani potom jsme to nevnímali vůbec politicky. Řekl bych, že nám šlo skutečně hlavně o změnu, aby se uvolnil prostor, abychom mohli cestovat, abychom mohli normálně fungovat.“

  • „Samozřejmě jsem měl nějaké nabídky [vstoupit do politiky] už před parlamentními i před komunálními volbami, ale to jsem nikdy nechtěl. Nikdy jsem na to nepomyslel. Občanské fórum potom v činnosti pokračovalo ještě několik let, mou pozici převzal jeden pankáč, můj kamarád. Ale jeden z důležitých důvodů, proč jsem odtud odešel – kromě toho, že jsem cítil příležitost v podnikání – bylo to, že se tam začalo politikařit. V Občanském fóru začaly vznikat frakce nebo skupiny, které šly najednou proti sobě. Já jsem to nechápal, jel jsem tím rokem po listopadu na nějaké vlně a vůbec jsem si neuvědomoval, jaké rozdíly jsou v lidech uvnitř OF. Že někdo z nich se chce dostat na nějakou pozici šéfa nějakého úřadu nebo něčeho, a proto bude dělat nějaké podvody na někoho jiného… To bylo, jako když mi někdo dá stopku. S těmihle lidmi já tady být nechci.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 09.07.2019

    (audio)
    duration: 01:58:01
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Cítili jsme v sobě najednou energii, chtěli jsme pomoct zlomit systém.

Pavel Kaplan v červenci 2019
Pavel Kaplan v červenci 2019
photo: Post Bellum

Pavel Kaplan se narodil 13. dubna 1962 v Českém Brodě, s rodiči žili v nedaleké středočeské obci Pečky. V letech 1968-1970, kdy došlo k obnovení Junáka, chodil do skautského oddílu. V období dospívání se začal zajímat o nezávislou kulturu, zejména o hudbu. Po základní škole nastoupil na železniční učiliště v Nymburce, po něm v roce 1981 na dvouletou vojenskou službu ve slovenských Piešťanech. I tam zůstal v kontaktu s alternativní kulturou, pomocí dálnopisu opisoval a šířil zahraniční poezii a texty z Jazzové sekce. Po vojně pracoval u dráhy a pronikal stále hlouběji do kulturního podzemí. Stal se členem Jazzové sekce, navštěvoval undergroundové akce a rozšiřoval neoficiální nahrávky rockových kapel. Po 17. listopadu 1989 založil v Pečkách místní organizaci Občanského fóra a účastnil se politických jednání. V roce 1990 přijal nabídku stát se manažerem Občanského fóra v okrese Kolín, po roce, během něhož proběhly první polistopadové svobodné volby, z OF odešel, protože byl zklamán politikařením uvnitř hnutí. Od té doby podniká.