Jaroslav Jochec

* 1946

  • „Já jsem do šedesátého osmého roku každý rok žádal o výjezdní doložku do Belgie, protože jsem tam měl dva strýce a tetu. A vždycky mi přišel papír, mi poslali dopis, že můj výjezd do zahraničí je nežádoucí. A v roce 1968 přijeli Rusáci a byli tady, v roce 1969 jsem si to podal stejně a oni mě v roce 1969 pustili, ale pustili mě bez manželky a bez dvou dětí. Ty jsem tady musel nechat, aby měli záruku, že se vrátím. Samozřejmě když jsem tam přijel, tak strejda mi nabízel, měli pro mě práci, jsem mohl nastoupit v docích v Antverpách jako zámečník. Ale tak měli jsme tady dvě děti, to byl Jára s Vlaďkou na světě.“

  • „A brácha emigroval v podstatě, dělal v Londýně v nějakých vinných sklepech. A potom dal Husák, on tam byl pár měsíců, a Husák dal amnestii. Tak on přijel zpátky a že se může vrátit, že ho nepotrestají, že mu nechají pas, všechno. A brácha přijel, nezavřeli ho, ale sebrali mu pas, že nemohl ani do NDR pro sardinky, jak bylo zvykem tam jezdit kupovat k Němcům.“

  • „Protože válka trvala šest roků a táta šest roků neviděl rodiče a sourozence. Tady skončila válka v roce 1945, tak vzal maminku a mého bráchu, tomu byly tři roky, a jeli do Belgie. Jenomže když přijeli do Belgie, tak mezitím jeho rodiče odjeli do Čech, protože můj děda byl komunista a on věděl, že Československo bylo v demokracii před válkou, za vlády Masaryka, tak se vrátil sem, že tady nebylo nic moc rozbitýho jako v jiných státech. No, a tak jako sklář tady dělal děda v Inwaldce v Dubí. Jenomže to už se nefoukalo sklo, tam dělali normálně lisovaný sklo.“

  • „Tátovi bylo 23 let, když začala druhá světová válka. Byl svobodný. A když Němci napadli Belgii a šli do Francie, tak můj otec utekl z Belgie do Francie a přihlásil se ve Francii v Agde ke 42. pěšímu pluku. To byl československý pěší pluk, kde nastoupil jako řadový voják, jako pěšák. Jenomže Němci je tlačili ze shora ze severu dolů ke Středozemnímu moři, tak ta armáda se vlastně rozpadla, ta francouzská, protože byla poražená. A oni nevěděli, co s těmi vojáky, tak z nich udělali legionáře. Tak je naložili na loď a přes Gibraltar je odvezli do Alžíru a pak do Maroka. Můj táta se dostal až do Tobruku a do El Alameinu, tam ale nebojoval, tam jenom projeli kolonama a vrátili se zpátky. Naložili je potom zase v tom Gibraltaru na loď a odvezli je nahoru do Skotska, kde je vylodili ve Skotsku a tam je rozdělili do těch středisek. Oni sháněli do letadel piloty, zadní střelce, palubní střelce. A táta se dostal, protože byl malé postavy, tak byl zadním střelcem v bombardéru.“

  • Full recordings
  • 1

    Novosedlice, 14.02.2022

    (audio)
    duration: 53:26
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Okupační vojska jako dárek k narozeninám

Jaroslav Jochec v roce 2022
Jaroslav Jochec v roce 2022
photo: Paměť národa

Jaroslav Jochec se narodil 21. srpna roku 1946. Jeho tatínek Josef se za druhé světové války přihlásil v Agde ke 42. pěšímu pluku, poté působil jako letec ve Velké Británii, a to na pozici zadního střelce bombardéru. Kvůli zranění musel Josef od letectva odejít a pracoval v Londýně v domobraně. Seznámil se zde se svou budoucí ženou Anetou Irenou Apicelovou, maminkou Jaroslava. V roce 1943 se jim v Británii narodil syn André, Jaroslav o tři roky později už v Československu. Po návratu domů a po roce 1948 byl Jaroslavův tatínek vězněn a poslán na práci do jáchymovských dolů. Později byl kvůli rodinné situaci nucen vstoupit do komunistické strany. Jaroslav v roce 1952 nastoupil do obecní školy, poté absolvoval učiliště, následovaly dva roky povinné vojenské služby. V tu dobu, roku 1966, odjel bratr André s maminkou na návštěvu příbuzných v Anglii, zpátky se ale bratr odmítl vrátit. Učinil tak o něco později a režim mu následně zabavil pas na jeden rok. V roce 1969 dostal Jaroslav povolení navštívit příbuzné v Belgii. V roce 1989 se účastnil například demonstrace na Letenské pláni. Po sametové revoluci pracoval sedm let v Německu poblíž Drážďan. V roce 2022 žil v Novosedlicích na Ústecku.