PhDr. Marie Jelínková

* 1937

  • "Protože jsme bydleli u té silnice, tak tam pořád někdo chodil a klepal, a tak se tam dostal jeden důstojník a chtěl tam mermomocí bydlet. Ale tatínek ho zavedl do světnice a ukázal mu, že je nás tam moc, protože tam byl ještě stařeček, stařenka a prastařenka, a dvě děti. A naši tam měli takový kredenc s nějakými parádami [šperky]." – "A to byl ruský důstojník?" – "To byl ruský důstojník, ten tam mermomocí chtěl bydlet, tatínek mu teda říkal, že tam není místo, že je nás tam moc, tak on říkal tatínkovi: ,Ty buržoj!' Tatínek mu říkal, že žádný buržoj není, ale že teda je nás hodně."

  • "V noci jsme se vzbudili a zrovna hlásili, že jsme byli okupovaní. A protože jsme tam neměla ani staniční ani vrchní [sestru], tak jsme sedli do auta a jeli jsme [do nemocnice]. Říkala jsem děvčatům: ,V první řadě jsou pro nás [důležité] děti, musíme je nakrmit, okoupat, dát do pořádku, pak teprve je to ostatní. Doktoři pořád řešili politiku, my jsme musely krmit a balit děti...."

  • "Přišli Němci, gestapáci, a naši měli strach, protože já jsem byla děcko a děcka popovídají kdeco všecko, když se jich někdo ptá... Podporovaly se ty rodiny těch, kteří byli v koncentračních táborech. Jenomže to vázala a posílala naše maminka. Tak oni přišli k nám, ti gestapáci. Maminka právě říkala, že měla hrozný strach, že seděla tady na židli a... zpovídali mě, jako děcko, chtěli všecko vědět, co se tam děje. Když pak ještě na konci války k nám přišla paní Dostálová, což byla Němka, ale na že by... ona právě přišla říct našim, že to byli Češi, kdo je udal těm Němcům."

  • Full recordings
  • 1

    Pavlovice u Přerova, 21.04.2023

    (audio)
    duration: 01:57:13
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Rodina a děti pro mě vždy byly na prvním místě

Marie Jelínková během natáčení pro Paměť národa, 2023
Marie Jelínková během natáčení pro Paměť národa, 2023
photo: Post Bellum

Marie Jelínková, rozená Pečínková, se narodila 24. ledna 1937 v obci Laškov na Prostějovsku. Otec Jan Pečínka pracoval jako sladovník v pivovaru, maminka Anežka, rozená Švecová, jako služebná v místním hostinci. Oba rodiče podporovali za protektorátu rodiny vězňů koncentračních táborů a dalších pronásledovaných osob, za což je někdo ze sousedů udal. Při domovní prohlídce naštěstí příslušníci gestapa nenašli nic kompromitujícího, rodina tedy vyvázla bez trestu. Kvůli působení partyzánů v okolních lesích Laškov málem stihl osud nedaleké osady Javoříčko. Marie Jelínková má několik vzpomínek z konce války, kdy přes Laškov přecházela fronta. Po únoru 1948 komunisté propustili jejího otce ze zaměstnání, protože odmítl založit v obci JZD. Pamětnice vystudovala střední zdravotnickou školu, přes dvacet let pracovala jako dětská sestra, převážně ve Fakultní nemocnici v Olomouci. V 80. letech si doplnila pedagogické vzdělání na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a vyučovala odborné předměty na zdravotnických školách. V 90. letech založila v Olomouci Vyšší odbornou školu sociální CARITAS, kde působila až do odchodu do penze. V roce 2023 žila pamětnice v Domově Alfreda Skeneho pro seniory v Pavlovicích u Přerova.