Doc. Ing. Josef Jelínek

* 1934  

  • „Kmocháček tam byl zavřený. On byl u vlakové pošty, dokonce mě vzal vlakem načerno do Prahy. On znal dobře německy, znal dobře Prahu, krásně maloval a neměl děti, takže se o mě staral jako o svého. A pamatuju se, že někde nad Letovicemi se do vlaku nahrnuli vojáci, byli to Němci, a vpadli tam s flintama. Zamkli dveře, vjelo se do německé říše a odemkli to až někde u Moravské Třebové. A projíždělo se německou říší a tenhle Kmocháček převezl tajně balíček a oni ho chytli a poslali ho do koncentráku, kde byl tři roky.“

  • „Nakonec z těch třiceti jedna obcí jsme byli první, kteří jsme museli vypadnout. Já jsem chodil v Opatovicích do školy. Napřed to bylo tak, že jsme se měli shromáždit v Mistříně, tam až jede vlak. A tam mělo dojít k odsunu na východ. Napřed se to jmenovalo shromažďovací tábor. Tam měly být nachystané vlaky. Celá obec se tam měla shromáždit. Tenkrát byl Hácha prezidentem a nějací konšelé navštívili Háchu a on dovolil, že mohlo být difuzní vystěhování.“

  • „Já se pamatuju, jak tam byly vylepené ty červené plakáty s popravami a pak si pamatuju, že Židi nesměli chodit po chodníku, že museli chodit po vozovce. Někteří lidi mně říkali, že to tak nemohlo být. Ale já si pamatuju ty žluté hvězdy, že Židi nesměli chodit po chodníku a ty červené plakáty s popravama, to pořád vidím před sebou. To bylo vylepené na rohu Kotlářské a Kounicové.“

  • Full recordings
  • 1

    Šlapanice, 29.11.2018

    (audio)
    duration: 04:27:34
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Mám pocit, že jsem byl rovný člověk

Josef Jelínek
Josef Jelínek
photo: vlastní

Josef Jelínek se narodil 5. srpna 1934 v Opatovicích u Vyškova. Jeho tatínek narukoval v osmnácti letech na frontu a coby legionář prošel bosenskou a ruskou frontou, kde byl těžce raněn. Po návratu z fronty se oženil a narodil se mu syn Josef a dcera Marie. Po vypuknutí druhé světové války byly Opatovice stejně jako celá přilehlá oblast určeny k vystěhování. Německá armáda se rozhodla zabrat území pro cvičební výcvik. Všichni obyvatelé Opatovic včetně rodiny Jelínkových museli opustit vesnici a zanechat tam své domy. Rodina Jelínkových si našla náhradní a skromné ubytování u známých v Bílovicích. Josef Jelínek začal chodit v Brně na gymnázium, kde bydlel u svého kmotra Metoděje Sochora, který se vrátil z koncentračního tábora. Po gymnáziu studoval Vysokou školu elektrotechnickou a poté nastoupil do Akademie věd do Brna. Bylo mu doporučeno vstoupit do KSČ, a když nabídku odmítl, měl problémy vycestovat do zahraničí, kde chtěl obhajovat svůj výzkum a navazovat vědecké kontakty. Pamětník prodělal dva infarkty a dnes žije sám jako vdovec ve Šlapanicích u Brna.