MUDr. Kateřina Javorková

* 1971

  • „No tak nějak otevřeně jsem ten postoj najevo moc nedávala, protože právě v té rodině u nás bylo zakotvené to, že prostě ty hrůzy, které ti komunisti dokážou, nebo které ten režim dokáže udělat lidem... takže vlastně takový strach v nás asi byl. Tatínek tím, že nesměl studovat, tak nechtěl, aby stejný osud potkal i jeho děti, mého bratra a mě. Takže ani jsme nebyli žádný underground, aktivně jsme nebojovali proti tomu komunismu. Byli jsme teda negativně naladění, ale dělali jsme si, žili jsme si svůj život po svém, nějak tak v těch mezích, které nám byly dovolené tím komunismem."

  • „Naše rodina byla dost komunistickým režimem perzekvována. Hlavně rodina teda tatínka, který je z rodiny sedláka ze středních Čech, takzvanýho kulaka. Takže ten jeho tatínek, můj děda, byl zavřený za komunismu dvakrát, rodina celá byla vystěhovaná, majetek zabavený, takže to byl velký a on vlastně nesměl studovat a tím se dostal z těch středních Čech sem do Litvínova, protože chemické závody v Litvínově byli jediný, kam ho přijali. No takže to my jsme vlastně od malička slyšeli od něj tyhlety zážitky, který on měl od dětství a celá jeho rodina. Takže náš jako postoj k tomu režimu byl vesměs negativní."

  • „Takže jsem volala v pondělí ráno tatínkovi do práce, protože ten byl v Mostě, v Komořanech. Tomu jsem se dovolala a říkala jsem – on si to doteď pamatuje, jak jsem mu říkala: ‚Tati, tati, my tady stávkujeme! A studenti jdou do stávky, nejdeme do školy a odpoledne jdeme na Václavák, bude tam demonstrace!‘ A on už právě potom, co zažil, co ti komunisti dokážou, tak dostal strach o mě, tak mi říkal: ‚Jeď domů, jeď domů, nikam nechoď!‘ Já jsem říkala: ‚Ne, ne, ne, my jdeme na Václavák!‘ Takže tohle on doteď vypráví, že takhle se poprvé dozvěděl o sametové revoluci, že já jsem mu volala: 'Tati, tati, my tady stávkujeme!' Takže takhle reagoval. Maminka – to nevím v tu chvíli, ta to vlastně nevěděla, protože jsem se nedovolala. No a pak jsem se vlastně druhý den vypravila zpátky – to je další otázka – do rodného Litvínova, protože právě jsme měli informovat ta města mimo Prahu. Tam byl problém, že nikde se nic nevědělo. Takže jsme sem vlastně tři studentky tenkrát přijely, z medicíny z Litvínova, všechny absolventky gymnázia. Přijely jsme do Litvínova nějak během dne, nevím už, v kolik hodin. Byly jsme vybavené těmi plakáty a vystoupily jsme u Máje a já jsem šla takhle od Máje dolů, tady tou Valdštejnskou, to byla třída V. I. Lenina, a lepila jsem plakáty. A ty dvě šly ještě taky směrem ke svým bydlištím. Ale vylepovaly jsme plakáty, abychom vůbec informovaly lidi, co se děje v Praze. Protože ten rozdíl mezi tou Prahou a tím venkovem, když to řeknu, byl obrovský. To prostě v té Praze, my už jsme byly na tom Václaváku, tam to žilo, tam všichni věděli, co se děje, a všichni jakoby byli jednotní, to tak vypadalo. A sem jsme přijely a tady nebylo nic. Tady bylo ticho, tady se nic nedělo, prostě nikdo nic nevěděl. No, takže my jsme ty letáky vylepovaly, já jsem došla domů, protože jsem bydlela tady blízko gymnázia v Zámecké ulici. A jen jsem došla domů, asi za deset minut, tak mi volala maminka, která byla na tom městském národním výboru: ‚Ty jsi přijela z Prahy, oni už to vědí, prý vylepuješ nějaké protistátní plakáty a oni už si jdou pro tebe!‘ Tak to byl docela strach teda, v tu chvíli. Protože opravdu tady to vypadalo, jako že pořád komunismus běží, Veřejná bezpečnost – tehdejší policie – funguje, takže oni mě asi přijdou zavřít. Tak to vypadalo v tu chvíli. No naštěstí nikdo nepřišel, ale sundali hned ty plakáty. To jsme věděly okamžitě, že za námi hned šli a už to sundávali. Takže tady se dál nic nevědělo, nikdo nic, zase to tak běželo po svém."

  • Full recordings
  • 1

    Litvínov, 02.11.2022

    (audio)
    duration: 21:22
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Vylepovaly jsme plakáty, abychom lidi informovaly o tom, co se děje v Praze

Kateřina Javorková
Kateřina Javorková
photo: archiv pamětnice

Kateřina Javorková, rozená Nováková, se narodila 2. března 1971 v Mostě. Vyrůstala se svým bratrem a rodiči v Litvínově. Její rodina měla negativní vztah k režimu zejména kvůli tomu, že dědečka pamětnice jako kulaka komunisté věznili, zabavili mu majetek a vystěhovali ho ze středních Čech. V roce 1989 nastoupila Kateřina Javorková na lékařskou fakultu v Praze. V pátek 17. listopadu v protestním průvodu chyběla, ale v neděli 19. listopadu se už do revolučního dění zapojila. Účastnila se demonstrace na Václavském náměstí a následně se se svými dvěma spolužačkami vydala do Litvínova, aby přinesly zprávy o tom, co se stalo na Národní třídě. V Litvínově vylepovaly plakáty, snažily se dostat na místní gymnázium i k vedení podniků. Celý prosinec dál pokračovala ve vysokoškolské stávce. Studium lékařské fakulty zdárně ukončila. V roce 2022 působila jako rehabilitační lékařka a žila v Litvínově.