Ing. Jan Janda

„Protože jsem byl mladý, zamilovaný do jedné dívky, která v tu dobu byla zrovna v Německu a toho 21. srpna se měla vracet domů vlakem na Smíchovské nádraží, tak jsem jí chtěl jít samozřejmě naproti. Ale všechny mosty pražské byly obsazené tanky ruskými nebo to byla armáda Varšavské smlouvy, tak to byl kdekdo šikmooký a nevím jaký... My jsme se třeba vůbec, když jsme chtěli diskutovat, tak jsme se nedomluvili vůbec s nikým, protože ti kluci na nás koukali, vůbec nerozuměli. Rusky jsme na ně samozřejmě mluvili. No a tak jsem se snažil nakonec přes železniční most na Smíchově se dostat na druhou stranu a narazil jsem tam na vojáčka a ten mi takhle samopalem vypálil salvu nad hlavou a už jsem pálil pryč. Takže to byly moje zážitky ze srpna.“

„Takže to byl můj výsledek – tím, že jsem se reálně nemohl dostat na střední školu, tak můj táta, protože byl právník, přestože byl samozřejmě vyhozený v Benešově, tak byl zkrátka erudovaný a psal pořád prezidentu republiky, panu Novotnému tenkrát. Načež vzhledem k tomu, že přece jenom se už blížil ten rok 1967/1968, kdy se už uvolňovalo to politické napětí, tak nakonec posledního srpna, to je když už nastupovali všichni ostatní na střední školu, tak mi bylo prezidentskou kanceláří sděleno, že se můžu účastnit výjimečně pohovoru na průmyslovou školu v Dušní ulici, který jsem složil zdárně a tím pádem jsem mohl studovat na střední škole.“