Josef Jančar

* 1925

  • „Přišel zřízenec od okresní prokurátorky Válkové s tím, že soudružka prokurátorka chce vypsat nějaké neplniče, aby je mohla soudit. Já jsem mu řekl: ‚Pane Větrovský, vyřiďte paní prokurátorce, že jí vzkazuji, že máme také svoji práci, a že když si vzpomene, tak že všeho necháme a padneme hned na zadek, tak to, že ne.‘ Pan Větrovský, ten odešel a zřejmě jí to vyřídil, protože za půl hodiny zvonil telefon. [Volal] vedoucí tajemník Šmolík z okresního výboru KSČ a pravil: ‚Soudruhu Jančare, okamžitě se k nám dostavte!' A já jsem mu řekl: ‚Já k vám nemůžu jít, mě tam nepustí, já nejsem člen strany.‘ On mi sdělil: ‚Ale pustí, budeš předveden, bude na tebe čekat služba.‘ V té době tam ještě tyhle sekretariáty střežili esenbáci. Tak jsem tam šel, předvedl mě příslušník SNB tomu vedoucímu tajemníkovi, který tam seděl v křesle za stolem a vedle na rohu seděl, zřejmě člen byra, ředitel hospodářského družstva a ještě (tam byl) jeden bývalý tajemník, vedoucí Okresního výboru KSČ Blatná. A vedoucí tajemník na mě spustil, že budují socialismus a já že jim ho narušuji, a co jsem si to dovolil prokurátorce vzkázat. A ten, co seděl na rohu, ředitel hospodářského družstva, říkal: ‚Soudruhu Jančare, vy nám tady říkáte náplavy, ale dejte si pozor, aby vás ty náplavy setsakramentsky nevykoupaly!‘“

  • „Ve výpovědi mám napsáno, že jsem 19. března slavil svátek – já jsem měl vždy na Josefa dovolenou – a že jsem v pracovní době popíjel s ostatními spoluzaměstnanci. A že když jsem uviděl sovětskou vlajku, tak jsem jí záměrně zlomil žerď. A také že na mém pracovišti byly ještě po dlouhé době nalezeny letáky, které měly být dle směrnic dávno odstraněny. A že jsem je neodstranil. [Psalo se tam] že jsem těmito dvěma důvody porušil zaměstnaneckou morálku, a tak se mi dává tříměsíční výpověď.“

  • „Přijel jsem na Zelenou Horu s proviantem. Bylo tam jenom pár vojáků. Řekli mi, kde je tam sklad a kde bude kuchyně. Dělala tam ještě civilní firma. Zedníci to tam upravovali, aby to bylo k použití [pro] kasárna. Tak jsem to tam uskladnil, sedl jsem na motorku a jel jsem domů. Ráno jsem přijel, protože tam žádný velitel nebyl, všichni už byli doma. Tak jsem tam začal dělat toho proviantního. Obstarával jsem proviant u řezníka, u Jiskrů, to byl koloniál na náměstí v Nepomuku, a u Racků, to bylo pečivo. Až potom zjara v devětačtyřicátém tam byl z Dobřan přesunut třetí písecký prapor. [Proviantního pak] dělal nějaký praporčík Hon. Tím jsem tam skončil. Ale [jak bylo] na Zelené Hoře polní hospodářství, přišel za mnou [jeden Slovák] – myslím, že to byl taky praporčík – s tím, že jsem dělal v drůbežárně v Blatné. [Měli totiž] zájem koupit padesát kuřat a já abych je odchovával. Tak jsem tam přešel na tuhle velkou funkci, že jsem v tom dřevěném baráčku pod kostelem odchovával ta kuřata.“

  • Full recordings
  • 1

    Plzeň, 21.06.2019

    (audio)
    duration: 01:32:05
    media recorded in project Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Nesnáším faleš a křivárny. Nikdy jsem se ničemu tak nízkému nepodvolil

Josef Jančar zamlada
Josef Jančar zamlada
photo: Pavel Motejzík, Lukáš Mácha

Josef Jančar se narodil 19. března 1925 ve Vahlovicích u Blatné. Navštěvoval obecnou školu ve Vahlovicích, po které až do čtvrté třídy docházel na měšťanku v Blatné, načež následovala dvouletá studia na hospodářské škole v Březnici. Za druhé světové války pozoroval spolu s kamarády spojenecká letadla hloubkových letců. Zažil i druhý nálet na Mirotice 29. dubna 1945. Od září 1948 sloužil na vojně na Zelené Hoře, kde měl za úkol starat se o proviant. Po dobu patnácti let (s přestávkou na vojně) pracoval v Mlékárenském a hospodářském družstvu v Blatné. Roku 1952 zaměstnán jako vedoucí evidence u ministerstva výkupu. Od roku 1956 pracoval u Státního rybářství Blatná, odkud byl po roce 1968 za své názory na vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa propuštěn. Od roku 1969 veden v centrální evidenci osob StB jako osoba nepřátelská k socialistickému zřízení. V roce 1970 byl kvůli svému politickému smýšlení vyloučen také z mysliveckého svazu. V letech 1971 - 1985 pracoval u Československých státních drah. Už odmala miloval fotbal, dlouhá léta pracoval v Blatné jako funkcionář fotbalu, hlasatel a komentátor domácích utkání. V roce 1990 se dočkal plné rehabilitace. Roku 2017 byl Oblastní hospodářskou komorou ve Strakonicích vyhlášen významným rodákem Blatenska. Dnes spolupracuje s TJ Sokolem Blatná a je předsedou Českého svazu ochránců přírody Blatná. Za svou dokumentační, výstavní a spolkovou činnost byl od ČSTV několikrát oceněn medailí za výjimečný přínos tělovýchovy a sportu.