The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Margit Janatová (* 1936)

• narozena 28. srpna 1936 v Královci

• pochází z česko-německé rodiny

• válečná léta prožila v Sudetech

• po válce byli někteří rodinní příslušníci vysídleni

• odsunutí hrozilo i matce pamětnice a jejím mladším bratrům

• vyučila se v přádelně v Horním Adršpachu

• v roce 1958 se provdala za Františka Janatu

• kvůli manželovu odklonu od KSČ v roce 1968 nemohl jejich syn František studovat

• v roce 2025 žila v Žacléři

Margit Janatová se narodila v etnicky pestrém severovýchodním pohraničí tehdejšího Československa. Její rodiče, Karel a Anna Nývltovi, uzavřeli smíšené manželství v roce 1933, tedy v době před mnichovským diktátem i připojením Sudet k nacistickému Německu. Později, kdy se národnostní otázka stávala ještě důležitější, ba dokonce otázkou života a smrti, byli manželé Nývltovi postaveni před osudové volby, jejichž rozuzlení mohla vést k nenávratnému rozdělení rodiny.

Po skončení druhé světové války, kdy se obyvatelé Československé republiky ponořili do poválečné euforie a naděje na obnovu spravedlnosti, začalo pro rodinu Nývltovu další temné období plné zoufalství, obav a nejistot. Vyvrcholilo odsunem německého obyvatelstva z československého území a nesmazatelně se dotklo i rodiny Margit Janatové.

Českou národnost se uvést obával a německou jim dát nechtěl

Margit Janatová se narodila do smíšeného manželství 28. srpna 1936 v Královci (tehdy Königshan). Její tatínek Karel Nývlt (*1908) byl Čech a pracoval na dráze. Maminka Anna [roz. Siegelová] Nývltová (*1909) byla německé národnosti. Za svobodna pracovala v továrně a po svatbě se starala o domácnost. Pamětnice měla ještě dva bratry: Horsta (*1939) a Edgarda (*1941). Malá Margit, ačkoli byla ze smíšeného manželství, měla národnost pouze českou. S narůstajícím napětím před vypuknutím druhé světové války a po záboru československého pohraničí se národnostní otázka stala ještě důležitější. „Táta nechtěl u bratrů uvést německou národnost. V dotazníku u bratrů národnost vynechal, protože českou se obával uvést a německou jim dát nechtěl. A tím potom v letech 1945 a 1946 nastaly dohady u bratrů…,“ vzpomíná Margit Janatová. Rodina Nývltova žila v Královci v domě čp. 101, ve kterém naproti nim žili matčini rodiče Jindřich (*1876) a Pavlína (*1875) Siegelovi. Rodiče z otcovy strany Josef Nývlt a Josefa, roz. Dostálová, žili nedaleko v Žacléři. Dědeček byl ševcem a pocházel ze Rtyně v Podkrkonoší. Jeho žena provozovala malý krámek s občerstvením. „Moje česká babička byla mým nejmilejším člověkem,“ říká pamětnice.

Margit Janatová vzpomíná, že se u nich doma mluvilo výhradně německy, protože maminka češtinu neovládala, a tatínek kvůli své pracovní vytíženosti doma nestrávil tolik času, aby děti český jazyk učil. Malá Margit svou školní docházku zahájila v německé škole v Královci. Později, tedy v roce 1946 přešla do české školy. „Můžu vám říct, že na mě byli hodní. V obou školách jsem měla kamarádky,“ říká pamětnice.

Náš kočárek putoval až do Anglie

Za války rodina Nývltova hlady netrpěla, protože jak říká pamětnice: „Měla jsem tetu ve Vysokém Chvojně, která měla pekárnu a posílala nám lístky. Dědeček měl dvě kravičky, takže hlad jsme určitě neměli.“ Maminka Anna Nývltová pocházela z asi 11 sourozenců. Pamětnice vzpomíná, že její dva strýcové byli donuceni narukovat k wehrmachtu. „Strýc byl nahluchlý. Oženil se a asi týden nebo 14 dní nato musel narukovat a do měsíce zemřel,“ říká. Nejmladší z bratrů válku přežil.

Ve vesnici Bernartice (německy Bernsdorf) nedaleko Královce se nacházel pracovně výchovný tábor, který byl později přeměněn na pobočku koncentračního tábora Gross-Rosen. Na jeho židovské vězenkyně nosící žlutou hvězdu si vzpomíná Margit Janatová dodnes. Přímo za rodným domem pamětnice se nacházel most, který spravovali angličtí a francouzští zajatci z bernartického zajateckého tábora. V Královci se pohybovali volně: „Jeden Angličan si v Královci namluvil holku, která otěhotněla. Mamka jí darovala kočárek, takže ten šel až do Anglie,“ vzpomíná.

I v průběhu válečných let navštěvovala rodina otcovy rodiče žijící v Žacléři. „Většinou jsme za nimi chodili pěšky. Nepamatuji si, že bychom s bratry, rodiči a kočárem jezdili vlakem,“ podotýká pamětnice. Až do dnešních dní si Margit Janatová vybavuje události spojené s koncem druhé světové války. „Viděla jsem členy německé armády, kteří byli bez nálady, protože věděli, že válka je prohraná. Za dědovým barákem jsme na stráni našli německé uniformy… asi se někteří z nich již převlékali do civilu,“ líčí. Chvíli poté kolem rodinného domu projely sovětské tanky, se kterými přišli i sovětští vojáci. „Hledali ženy […]. Mamka s tetou se schovávaly a braly mě s sebou. Některé utéct nestačily,“ podotýká Margit Janatová. 

Dědečka a tetu jsem už nikdy neviděla

Pro mnohé znamenal konec války začátek vytoužené svobody a klidu. Rodina Nývltova však čelila novému nebezpečí – procesu vyhnání Němců z Československa. Matčin otec Jindřich Siegel byl se svou dcerou odsunut. Jeho manželka, Pavlína Siegelová, zemřela mnohem dříve před těmito událostmi, v roce 1942. „Pro dědečka si přišli, když byl na poli. […] Už jsem je nikdy neviděla,“ vypráví pamětnice. Otcovo rozhodnutí vynechat u bratrů pamětnice Horsta a Edgarda státní občanství, je zařadilo společně s maminkou Annou na seznam občanů určených k odsunu. „Potom to utichlo a všichni tu zůstali. Mamka ale pásek s ‚en‘ nosit musela,“ vzpomíná na poválečné označování Němců. 

Rodina se po dědečkovu odsunu přestěhovala do jeho domu, aby zabezpečila pole a hospodářský dobytek. V jejich původním domě se v roce 1946 usadilo asi 30 sovětských vojáků. „Ti měli ‚čistit‘ Vraní hory od banderovců… takhle jsem to slyšela, jestli to je pravda, nevím,“ připomíná události spojené s členy Ukrajinské povstalecké armády (UPA) z doby druhé poloviny 50. let minulého století. Místní akční výbor pak 1. března 1948 zbavil rodiče pamětnice národní správy nad domem čp. 102, ve kterém rodina po jeho odsunu hospodařila a který jim byl dříve přidělen. Proto se navrátili do svého původního domu s čp. 101. 

Samotný Královec se po odsunu Němců změnil k nepoznání. Spousta domů zela prázdnotou, čehož někteří dle pamětnice bez váhání využili: „Většinou ti první, co přišli, je vyrabovali a šli zase pryč. Nebylo to hezké.“

Margit Janatová si již přesně nepamatuje, jaké problémy měl její tatínek Karel Nývlt coby Čech žijící v bývalých Sudetech po válce. Z rodinného archivu ale víme, že jej místní volební komise na základě rozhodnutí akčního výboru Národní fronty vyloučila z politického a veřejného života. Pamětnice si ale vybavuje, že se tatínka zastal přednosta Závodního výboru traťové stavební správy Trutnov a další spolupracovníci. Jimi sepsané a podepsané osvědčení se nachází v dodatečných materiálech. Zřejmě i díky jejich pomoci mohl Karel Nývlt zůstat nadále ve svém zaměstnání. 

Raději budu věřit v Pána Boha než v KSČ

Margit Janatová se vyučila v přádelně v Horním Adršpachu. „Bavilo mě to. S kamarádkami jsme pak šly do Texlenu v Žacléři,“ říká. Pamětnici přibyla ještě sestra Anna, která se narodila v roce 1951. Nedlouho poté, v roce 1953, byla provedena měnová reforma, ke které pamětnice dodává: „Naši peníze stejně neměli. Bratři ve školách, malá Anička a jen já jsem vydělávala. […] Nenastoupila jsem ani na průmyslovou školu, protože peníze byly potřeba.“ 

V roce 1958 se pamětnice provdala za Františka Janatu, který se živil jako horník. Svůj svatební slib kvůli katolické víře pamětnice pronesli novomanželé Janatovi dvakrát – nejprve na obecním výboru a poté v kostele. Rok po svatbě se jim narodil syn František. 

Politicky se pamětnice nikdy nijak neangažovala, na rozdíl od svého manžela Františka, který se stal členem KSČ. V roce 1968 se však rozhodl ze strany vystoupit. „A tím se syn nedostal na školu. Tenkrát jsme si neuvědomili, jaké to bude mít následky,“ vysvětluje Margit Janatová. Ve stejném roce se tchýně pamětnice Marie Janatová rovněž rozhodla ze strany vystoupit: „Říkala, že radši bude věřit v Pána Boha, a začala chodit do kostela,“ líčí. František Janata mladší se vyučil, a i když měl kvůli otcovu odklonu od KSČ cestu ke studiu složitější, dokázal později vystudovat i vysokou školu. Ve svém osobním i pracovním životě byla Margit Janatová šťastná: „V Texlenu jsme žili pohromadě, byli jsme jako rodina.“ 

Totalitní režim se začínal hroutit. Aktivně se do sametové revoluce zapojil František Janata mladší, který byl i členem Občanského fóra. S pádem komunistického režimu přišla vytoužená svoboda, která s sebou mimo jiné přinesla možnost i svobodně cestovat. V revolučním roce 1989 odešla Margit Janatová do důchodu a společně se svou kamarádkou cestovala na pro ni dlouho zapovězený Západ. „Bylo to bezvadné. Španělsko, Švýcarsko, Benátky, Alpy… nikdy by mě nenapadlo, že to všechno uvidím,“ uzavírá své vyprávění Margit Janatová.