Obyčejný, slušný život je největším hrdinstvím
Download image
Ludmila Jahodová, rozená Perničková, se narodila 13. října 1949 v Hranicích na Moravě do rodiny učitelů Josefa a Růženy Perničkových. Matka byla v mládí řeholnicí, ale řád opustila před trvalými sliby a stala se učitelkou matematiky a fyziky. Rodina se krátce po svatbě přestěhovala do Jeseníku, kde Ludmila vyrůstala ve skromných poměrech. Měla bratra a sestru; bratr Josef později propadl hazardu. V dětství navštěvovala hudební školu a dramatický kroužek, což vyústilo v celoživotní zájem o hudbu a divadlo. V roce 1968 maturovala na zdravotní škole a v létě téhož roku nastoupila jako zdravotní sestra do psychiatrické léčebny v Bílé Vodě. Na výročí okupace 21. srpna 1969 přišla s kolegyní v černém, což jí poškodilo kádrový profil. V roce 1970 se provdala za Vlastimila Jahodu. Ludmila Jahodová líčí jedinečné prostředí psychiatrické léčebny v Bílé Vodě, ale také specifickou atmosféru nejsevernější obce v republice, v níž žilo na 450 internovaných řeholnic. V 70. a 80. letech pracovala jako sestra a staniční sestra a koncem 80. let se zapojila do režimové léčby závislostí a terapeutické práce. Po roce 1990 si udělala pětiletý psychoterapeutický výcvik a stala se jednou z klíčových osobností terapeutické komunity Fides v Bílé Vodě, kde později založila druhou terapeutickou komunitu Fénix pro klienty s různými různými typy závislostí. Vedle své práce se věnovala ochotnickému divadlu a vedení pěveckého sboru. Vychovala dvě děti, v roce 2025 žila s manželem v Bílé Vodě.
