Ludmila Jahnová

* 1951

  • „Staříček se vzpouzel několik let. Také byl velmi omezován ve všech směrech a byl na něho činěn nátlak, aby do jednotného zemědělského družstva (JZD) vstoupil. Vědělo se, že JZD špatně hospodaří. Ti první hospodáři, kteří tam vstoupili, tam šli rádi. Neměli zkušenosti nebo byli líní. Dokonce jsem slyšela, že někteří byli schopni zasadit něco opačně. Místo aby šly kořínky dolů, tak zasadili sazenice kořínky nahoru. Ti, kteří hospodařili na svém, a bylo jich v obci více, kteří nechtěli do JZD vstoupit, naopak měli zájem a znalosti. Přinesli si zkušenosti z domova po svých rodičích. I moji staří rodiče to měli v krvi. Všichni byli pracovití. Proto se jim nechtělo vstoupit, ale nátlak ze strany komunistů byl velký.“

  • „Když tu půdu zúrodnili a vybrali kameny, tak časem jim povinně přidělili úplně jiný kus, většinou vzdálenější, který byl do té doby neobdělaný. To lepší pole pak dostalo jednotné zemědělské družstvo (JDZ). Tak se to postupně opakovalo. Anebo jim přidělili půdu tak nesmyslně, že jeden sedlák musel jezdit přes druhého. Na to také doplatil můj staříček. Domluvil se s jedním sedlákem, že si půdu vymění, protože to pak budou mít oba blíž. Oba byli spokojeni, ale když se na to přišlo, staříček byl odsouzen na půl roku do vězení. To bylo jeho první věznění. Později ho to potkalo podruhé.“

  • „Tehdy ještě byly pravé čtyři roční období, ale když se přehrada plně napustila, bylo cítit, že najednou byla aspoň první polovina zimy mírnější. Taky tam přestalo tolik pršet. Věděli jsme, že právě prší v Opavě, nebo kousek od nás směrem na Olomouc na druhé straně přehrady, ale v Leskovci nic. Sama jsem si to vysvětlovala a představovala tak, že když se ta masa vody odpařuje a jde to směrem nahoru, vznikne něco jako deštník. Později jsem se leckde dočetla, že to tak opravdu bylo. První půlka zimy byla najednou teplejší o pár stupňů než v trošku vzdálenějším okolí. O něčem to vypovídalo. Ta voda, alespoň v první polovině zimy, to okolí částečně ohřívala. Zatímco teplota vzduchu se mění rychle, teplota vody tak neskáče. Voda měla nakumulovanou nějakou teplotu a vydávala to teplo postupně. Když udeřily mrazy v druhé polovině zimy nebo k jejímu konci, tak to už stojatější voda v zátokách zamrzla a chladila. Ty změny byly hodně znát i na deštích.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 14.03.2023

    (audio)
    duration: 02:05:16
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 22.03.2023

    (audio)
    duration: 01:11:18
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Varšavská smlouva je válečný pakt, řekl staříček v hospodě. Skončil v base

Ludmila Jahnová / 1970
Ludmila Jahnová / 1970
photo: archiv Ludmily Jahnové

Ludmila Jahnová, za svobodna Ezechýlová, se narodila 26. dubna 1951 v Bruntále. Vyrůstala v Leskovci nad Moravicí. Její rodina tam přišla po druhé světové válce z Valašska hospodařit na půdě po odsunutých Němcích. Dědeček Josef Ezechýl patřil v Leskovci k úspěšným sedlákům. Když komunisté po únoru 1948 začali kolektivizovat zemědělství, odmítal vstoupit do jednotného zemědělského družstva. Nátlaku odolával asi sedm let. Dvakrát byl ve vězení. Jednou za údajný podvod, podruhé za pobuřování. Rodiče Ludmily Jahnové pracovali v Leskovci jako dělníci v lisovně nových hmot. Vystudovala Střední ekonomickou školu v Opavě. Po svatbě s Petrem Jahnem se přestěhovala do Ostravy. Pracovala jako účetní, nejdéle ve skladu krajské správy spojů v Ostravě. Do Leskovce nad Moravicí jezdila na víkendy a zažila budování přehrady Slezská Harta, kvůli které skončilo půl vesnice pod vodou. V roce 2023 žila v Ostravě.