Naděžda Hubáčková

* 1947

  • „A já jsem si na té Kubě, tak samozřejmě tropy, a já jsem si odtamtud přivezla takové oranžové kalhoty. Tehdy se u nás nosily, jak se říká, tesilky, a já přijela s oranžovýma kalhotama, úzkýma, krátké rozparky nad kotníčkem na straně a zip na zadku. No samozřejmě, ježíš, hurá krásné kalhoty, tak jsem si je vzala na ten první den do školy, ale teď jsem stihla… Ta stavárna má dvě schodiště, ústřední a pak to boční, a já jsem se dole ptala školníka v té budce, co vždycky ti školníci sedávali, kde je tedy 1. SA, a on mi řekl, tady po těch schodech nahoru a třetí dveře. A já jsem došla do poloviny toho schodiště, na tu podestu, na to jedno rameno, a proti mně se řítil pan profesor Vašek Doubek, pak jsem zjistila, kdo to je, a viděl ty oranžové kalhoty a on mě vyhnal normálně domů se převléct, že jsem neslušně oblečená. Já to nemohla pochopit, já jsem z toho měla normálně šok. Tak nejen že jdu pozdě datumově, ale já přišla pozdě i kvůli tomu, že mě pan profesor nepustil do třídy a vyhodil mě ze školy se převléknout.“

  • „Jednou jsme letěli dokonce vrtulákem, starou dakotou. To mělo vrtule, pak tam chodí chlap, nejdřív má takovýhle klíč na opravování, pak má takovýhle a tvrdí vám, že se nic neděje, a vy jste někde nad mořem, tak si říkáte: Pane Bože, tohle nemůže dobře dopadnout. No ale byl to tedy neuvěřitelný zážitek. A úplně největší byl, že když jsme přistáli, tak za tou skleněnou stěnou v Havaně na tom letišti stála moje maminka, kterou jsem v životě neviděla v tak parádních šatech a v lodičkách, italských lodičkách na jehlách, a žvýkala žvýkačku. Děcka, já jsem normálně myslela, že omdlím, protože my jsme tady žvýkali tak smůlu ze smrku nebo z borovic, a ona měla žvýkačku! Já myslela, že umřu.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 25.11.2021

    (audio)
    duration: 01:35:43
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Z Kuby jsem byla v šoku

Naděžda Hubáčková 2021
Naděžda Hubáčková 2021
photo: Post Bellum

Naděžda Hubáčková, rozená Fikrlová, přišla na svět 30. prosince 1947 v Praze jako první ze dvou dcer Marie a Václava Fikrlových. Otec pracoval ve smíchovském pivovaru, maminka pracovala jako prodavačka. Dědeček z matčiny strany měl na Žižkově prodejnu uhlí, kde za války zaměstnával židovské chlapce a tak je chránil před transporty. Komunisté mu v padesátých letech živnost sebrali. Když byly Naděždě tři roky, přestěhovala se rodina do Hradce Králové, kde dostal otec práci v pivovaru. Zde nastoupila na základní školu. Věnovala se loutkovému divadlu, plavání, basketbalu, šermu a později klasickému a historickému tanci. V roce 1962 odjeli rodiče na Kubu, kde otec dostal místo jako pivovarník. Zde také prožili kubánskou krizi. Naděžda a její mladší sestra Milena zatím žily u prarodičů v jihočeské Blatné, pak se na tři a půl měsíce přesunuly za rodiči do Havany. Po návratu z Kuby nastoupila Naděžda na Střední průmyslovou školu stavební v Hradci Králové, kde maturovala v oboru pozemní stavitelství. Když Československo obsadila v srpnu 1968 vojska Varšavské smlouvy, byla Naděžda právě u kamarádky v západním Německu. Podařilo se jí prodloužit si vízum a domů se vrátila až v září 1968. V sedmdesátých letech pracovala ve funkci stavebního rozpočtáře, tedy na tehdejší dobu velmi svobodně. Byla několikrát vyslýchána Státní bezpečností kvůli kamarádovi, který po roce 1968 utekl do Itálie. V roce 1989 s nadšením a nadějí přivítala pád totality, o poznání menší radost měla z rozpadu Československa. Hned v devadesátých letech se zapojila do komunální politiky a byla zvolena starostkou obce Rybitví, kde v té době žila. Funkci vykonávala dalších dvacet let.