Růžena Hronová

* 1936

  • "No ale pak si taky vzpomínám, a to velice často, na to, jak tatínek, když přišel z práce, udělal si půllitrový hrnek bílýho – no, kafe se nedá říct – bílé melty, nadrobil do toho chleba, já si k němu sedla, a oba jsme jedli z toho hrnce nalámaný chleba. A když někdy to řeknu teďka někomu, i třeba stejně starý kamarádce, tak vždycky říká: ,Prosím tě, to jsi mohla jíst nalámanej chleba?‘ A já na to vzpomínám jako na velikou dobrotu. A někdy si to dokonce i udělám.

  • "Když teda jsme zjistili, že tatínka nemáme a že bude pohřeb, tak najednou maminka – bylo jí 43 roků, mladá, hezká holka – já nemám šaty na pohřeb. Tak šla a od někoho si půjčila. No jo, musí si je vyprat, že jo, takže je dala do necek. Žádná pračka, nic, do necek, pěkně je vyžmoulala, ani je nevzala na valchu. Teď je vyndá, že je vymáchá, takhle je vyvěsí, a oni byly takhle veliký [malé]. ,Holky, pojďte se podívat!´ No tak jsme se tři seběhly, čtvrtá maminka, a začaly jsme se všechny čtyři nahlas smát. A maminka na to: ,Ježišmarja, nesmějte se, vždyť máme smutek, a my se tady takhle na plnou hubu smějeme.‘"

  • "Na ten společný pohřeb vykopali na... Vlastně tam ani nebyl hřbitov, tak tam stanovili u Kateřinek kus pole, vykopali tam společný hrob, a tam všech těch 46 nebo 48 lidí, jednu rakev vedle sebe, poskládali. Pohřeb to byl tedy obrovský, byly družičky v bílém, protože tam bylo i děcko. Všichni sedláci dali vozy s koňma, na každý ten vůz se naskládaly tři čtyři rakve, kytic, věnců, všeho bylo plno. A šlo se průvodem přes Chodov na ten hřbitov."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 06.11.2018

    (audio)
    duration: 01:12:39
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Tatínek padl za pražského povstání. Dnes se po něm jmenuje ulice

Dobový portrét pamětnice
Dobový portrét pamětnice
photo: archiv pamětníka

Růžena Hronová, rozená Křejpská, se narodila 13. března 1936 v pražské Michli. Vyrůstala v nedalekých Hájích spolu s třemi staršími sestrami, z nichž se jedna provdala za totálně nasazeného chlapce a zažila tak dokonce bombardování Berlína na konci války. Růženin otec Alois Křejpský padl roku 1945 při obraně Chodova před německými vojáky za květnového povstání. Dnes je po něm pojmenována ulice na pražském Opatově. Růžena vystudovala stavební fakultu a celý život pracovala v Pražském projektovém ústavu. Podílela se tak například na pražské bytové výstavbě i stavbě dětské nemocnice v Motole.