František Hron

* 1953

  • „Emoce to byly. Dopisovali jsme si s žáky z Ruska, to jsme museli v osmé nebo deváté třídě. Já jsem si psal s nějakou Natašou, a když sem vtrhli, tak jsem všechny dopisy roztrhal. Jedna fotografie mně zbyla. Zpětně jsem si říkal, že jsem blbec, že ona za to nemůže.“

  • „Přišel rok 1970, po posledním táboře nás rozpustili. Bylo nám řečeno, že buď půjdeme do Pionýra, nebo prostě nic. Náš vedoucí Bohdan tehdy řekl, že ne. Tak jsme si ty věci, které zbyly, jako například stany, protokolárně rozdělili jako odměny, abychom je nemuseli dávat pionýrům. A rozpustili jsme se. Prakticky já měl doma dvacet let složený stan stan proložený novinami.“

  • „Pamatuji si rok 1968, když mě mamka ráno budí a říká: ,Franto, vstávej, je válka.‘ Já jsem si říkal, co blbnou. Pustili jsme televizi a tam říkali, že máme zachovat klid. To jsme bydleli ještě v Komenské ulici. Potom večer 22. srpna přijeli poprvé do Jihlavy. Před knihovnou na náměstí přejeli kluka. To je zastíněno legendou. Někdo říká, že skočil prvnímu vojákovi na hlaveň a ten další ho přejel. Ale vím, že ho vezli do nemocnice. Jak to dopadlo, však nevíme. Poté, když jsme se ráno probudili, tak v Komenské ulici stál tank směrem k náměstí. Tenkrát jsme se sestrou nerozlišovali, co nás může potkat, a tak jsme začali podepisovat různé papíry, nosili jsme trikolóry, a jelikož jsme ještě čerstvě uměli ruštinu, tak jsme se jim tam něco snažili vysvětlit. Oni jen říkali, že je to kontrarevoluce. Kdyby začali střílet, tak jsme to tenkrát také mohli odnést. Oni se neštítili ničeho.“

  • Full recordings
  • 1

    Jihlava, 28.09.2021

    (audio)
    duration: 01:39:35
Full recordings are available only for logged users.

Skautský stan čekal dvacet let složený ve skříni

František Hron jako dítě, zhruba ve věku 3 roky
František Hron jako dítě, zhruba ve věku 3 roky
photo: Archiv pamětníka

František Hron se narodil 14. ledna roku 1953 v Jihlavě. Od útlého věku byl veden k víře a až do vojny ministroval v kostele svatého Jakuba v Jihlavě. V roce 1970 se stal členem místního skautského oddílu. Radost ze skautování však netrvala příliš dlouho, komunisté činnost Junáka ještě téhož roku zakázali. Vstoupil do Československé strany lidové. Po pádu železné opony se podílel na obnově skautingu v Jihlavě, stal se vedoucím a zastával řadu dalších funkcí, za což byl oceněn mimo jiné skautskou Medailí díků. Doma má ale také Zlatou medaili profesora Janského za dárcovství krve. S manželkou Ludmilou mají čtyři syny, které vychovali jak jinak než ve skautském duchu.