The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

rotný v. v. Josef Hřebík (* 1923)

• narodil se na Volyni v roce 1923

• v roce 1944 odveden v Rovně do Svobodovy armády

• účastník Karpatsko-dukelské operace jako řidič v autorotě

• prožil osvobozovací boje na území Československa

• setkání s americkou armádou v Plzni

• návrat na Volyň, práce v podniku se zemědělskou technikou

• 1947 – odchod do Československa

• automechanikem ve firmě Fidler

Josef Hřebík se narodil v roce 1923 ve volyňské Olšance u Žitomira, kam se přestěhovali jeho prarodiče z Nového Bydžova v sedmdesátých letech 19. století. V době jeho dospívání spadala rodná obec do oblasti východní Volyně, kde v té době vládl Sovětský svaz. Otec pracoval v kolchozu v Krošně, kde se staral o býky a koně, strýc dělal mistra v podniku na zpracování rašeliny. 

Pamětník začal po škole pracovat v kovozávodu Progres. Maturitu absolvoval ve večerní škole. Na tehdejší život vzpomíná idylicky – jak ho židovský učitel vedl ke hře na kornet, na krásné nádraží v Olšance a na rodinný sad. S ukrajinskými i ruskými sousedy údajně vycházeli dobře a za sovětské správy prý nezažil vážnější ústrky židovského obyvatelstva. Například většina tamních lékařů byli právě Židé. Po příchodu nacistů v roce 1941 byl však svědkem popravy jednoho z nich. Počátkem roku 1944 byla oblast Volyně osvobozena a volyňští Češi masově rukovali do Svobodovy armády. Josef Hřebík vstoupil do 1. československého armádního sboru Ludvíka Svobody.

V Žitomiru prošel výcvikem a krátce nato se stal rotným. Celou válku jezdil s džípem Willis – jeho úkolem byla doprava vysokých vojenských důstojníků. Na boje v rámci Karpatsko-dukelské operace si sice vzpomíná, ale přímých akcí se prý neúčastnil. Ve vyprávění se často vrací k obrazu mrtvých koní a poškozených tanků, které spatřil při příchodu na Duklu. Při jedné cestě tu také najel na menší minu. Výbuch lehce poškodil auto a zranil jeho spolujezdce, jehož pamětník dopravil do nejbližší vesnice.

Spolu se Svobodovou armádou se účastnil osvobozovacích bojů na Slovensku včetně bojů o Liptovský Mikuláš. Poté prošel Moravou do Prahy a dostal se krátce i do Plzně, kde se setkal s jednotkami americké armády.

Na podzim 1945 se pamětník vrátil na Volyň do rodné vesnice, po roce 1947 však vyslyšel nabídku československých úřadů, reemigroval a usadil se v Jindřichově Hradci. Živil se pak jako automechanik ve firmě Fidler a později jako dělník na pile. V roce 2009, kdy byla nahrávka pořízena, žil Josef Hřebík se svou manželkou v Jindřichově Hradci.