PhDr. Tomáš Hrbek

* 1943

  • „Od války, vlastně od protektorátu, se hlásil k české národnosti. Nicméně po pětačtyřicátém roce měl on i moje matka velké potíže. Museli prokazovat způsobilost československého občana, což trvalo hodně dlouho a je o tom značná korespondence.“

  • „‚Vás zvali tady v Olomouci, že, na Bezpečnost. To jsou takoví neschopní lidi,‘ a začali nadávat na tu olomouckou [StB]. Zřejmě taková taktika… A říká: ‚Víte, to je úplně všechno jinak.‘ A já jsem jim zopakoval, že nechci s nikým… A oni mi říkají: ‚Neberte to tak, vy čtete hodně detektivky. To není tak! My chceme jenom někoho… vy jste oblíbený mezi studenty a my bychom potřebovali vědět, jaká je atmosféra mezi studenty. Vy to můžete posoudit, vám důvěřuji.‘“

  • „Věděl jsem, že tam jsou všelijaké materiály, zejména v jednom šuplíku, který byl dvojitý. Čili místo jednoho šuplíku, i když má dvě úchytky, tak je to hluboký šuplík. Tak sice jsem věděl, že ty materiály tam jsou, někdy jsem je viděl, ale ta překážka tady byla, o které už jsem mluvil – bylo to všechno v němčině, takže jsem skutečně nevěděl, co tam je. A teprve po smrti mé matky a taky na základě mé londýnské návštěvy a nálezu dopisu, o kterém jsem mluvil, jsem se začal zajímat, co tam vlastně je. Skenoval jsem dopisy, posílal sestře, ta mi to posílala zpět. A o to větší zájem to ve mně budilo a skutečně to byla krásná doba zjišťování. Pracnější už potom bylo sepisování, ale to heuristické období, to bylo, já tomu říkám, jako chodit na houby a hledat.“

  • „Když došlo k nejhoršímu, tak gestapo z Prahy vyslalo někoho sem do Olomouce, aby vyšetřil, jak to s tím Bittmanem je a že musí ty Židovky, co stále unikaly, dostat do Prahy. Matka si šla lehnout k Bittmanovi a oni přišli do nemocnice. Moje sestra, které bylo tehdy deset let, zrovna byla u matky na návštěvě. Když gestapo přišlo do toho pokoje, tak se schovala za postel. Přišel s nimi Bittman a říká: ‚Toto je paní Hrbková. To je moje pacientka, já ji nepustím. Jestliže si ji chcete vzít, tak já tady končím.‘ A oni odešli. Takže ten Bittman, to je osobnost skutečně mimořádná.“

  • „To se táhlo skutečně dlouho. Nakonec dal dohromady papíry, že jeho matka skutečně nebyla židovského původu. Za tím účelem mu nezbylo nic jiného než falšovat doklady. Dělal to takovým způsobem, že je na první pohled viditelné, že jde o falzifikát. Tady má třeba doklad z farního úřadu z Kostelce na Hané. Vidíte, že razítko je děláno dětskou tiskárničkou... A to kulaté razítko, to mi kdysi vykládal, že to vyráběl tak, že víčko od inkoustu namočil do barvy, to obtisknul a do toho zase tiskárničkou udělal tady toto.“

  • „Tady tento leták je vlastně polemika, jmenuje se Das deutsche Theater und die Reinheit des Blutes, čili Německé divadlo a čistota krve, podtitul Čas velké zkoušky charakteru: Die Zeit der großen Charakterprobe. V osmatřicátém roce německá část divadla uvedla hru, ke které intendant divadla nebo někdo jiný napsal vyloženě rasistický proslov. Otec jako manžel Židovky a jako demokrat proti tomu napsal tento leták, který šířil. To se o něm vědělo, a proto byl jeden z prvních zatčených po březnu 1938.“

  • Full recordings
  • 1

    Židovská obec Olomouc, Komenského 7, 11.02.2016

    (audio)
    duration: 01:50:29
  • 2

    Olomouc, 10.07.2023

    (audio)
    duration: 02:34:24
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
  • 3

    Olomouc, 07.11.2023

    (audio)
    duration: 02:22:27
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Existují případy, kdy lidé odmítli odejít do koncentráku

Tomáš Hrbek
Tomáš Hrbek
photo: Pamět národa - Archiv

Tomáš Hrbek se narodil 15. srpna 1943 v Olomouci do německy mluvící rodiny, kterou v době protektorátu postihlo pronásledování Židů. Především díky iniciativě otce Lea se podařilo po celou dobu druhé světové války pamětníkovu matku Rosu roz. Aschkenesovou (po válce používala české jméno Růžena) uchránit od nástupu do transportu. Většina jejích příbuzných včetně její matky a sestry ale zahynula v koncentračních táborech. Otec byl také v době protektorátu krátce vězněn v Kounicových kolejích v Brně. Tomáš Hrbek nejprve nastoupil na brněnskou techniku (VUT), ale nakonec vystudoval anglistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Palackého (FF UP). Poté učil až do roku 1990 na Střední ekonomické škole v Olomouci. Po roce 1989 se na univerzitu vrátil, když začal vyučovat na Katedře uměnovědy. Do roku 2009 zastával na UP místo kancléře. V letech 2017 až 2020 postupně vydal tři díly „Kroniky mých předků“ věnované historii rodiny otce, matky a jejich společného života. Rekonstrukcí osudů členů rodiny, sběrem a uspořádáním dokumentů strávil celou jednu dekádu. V posledních letech zastával několik čestných funkcí: působil jako místopředseda Židovské obce Olomouc, místopředseda Nadačního fondu obětem holocaustu a také člen Rady Federace židovských obcí. Několik let vedl časopis olomoucké židovské obce Chajejnu. Celý život prožil v Olomouci.